Karneval duší

(Obsahuje spoilery). "Woow. On je duch"- povedalo si milióny ľudí, keď dopozerali Šiesty zmysel. Kto vie, či by boli takí prekvapení, keby pred tým videli o viac ako 30 rokov starší Karneval duší. A nieje to len oná pointa, ktorá robí tento horor výnimočný. Ba naopak, film skvelo funguje ako celok a na rozdiel od svojho novšieho bratčeka poznanie pointy nezabraňuje tomu, aby ste si ho mohli naplno vychutnat aj viac krát. Nádherné nedoslovné rozprávanie, veľmi intenzívna hororová atmosféra, divák viac ako sleduje, skutočne prežíva temný osud hlavnej hrdinky. Horor, ktorý predbehol svoju dobu. (9/10) (28.02.2009)

Předem svýho komentáře bych za tip na tenhle film rád poděkoval kolegovi darkobyk. Sice jsem měl film delší dobu ve Chci vidět ale v té záplavě filmů který tam mám prostě nějak zapadl. Teď už pár slov k filmu. Samozřejmě nejde o žádnej krvák ale o solidní atmosferickou záležitost s perfektní kamerou. Pochválit musím taktéž hereckej výkon Candace Hilligoss v hlavní roli. Film postupně graduje svoje napětí a atmosféru která vrcholí dechberoucím finále. Ve své době to muselo být něco. Dnes už sice asi každej hned na začátku odhalí celkovou pointu filmu ale ani to mi nebrání abych dal plnej počet hvězd. Svým způsobem lze říct, že jde v jistým směru o průkopnickej film o čemž svědčí i fakt, že snímek posloužil jako inspirace pro mnoho dalších filmů. 5hvězd (03.02.2024)

Popravde, čakal som niečo menej poctivé. Niečo, čo "naozaj" inšpirovalo Romera. Lenže toto je serióznosť ako hrom. Krásne natočené, atmosféra bravúrne budovaná, postupné šialentvo hlavnej hrdinky precízne vystavané. Miestami som mal skôr pocit, že pozerám niečo od Hitchcocka než predchodcu zombie filmov... V podstate je tu len jedna scéna evokujúca naháňanie človeka mŕtvymi, ale aj tá je v úplne inej významovej rovine... (24.11.2014)

Podobný štýl rozprávania príbehu sme videli mnohokrát....lenže až po Karnivale duší. Predtým si na žiaden nespomínam. Dobové zdroje hovoria, že Harvey vymyslel záver filmu až v priebehu písania scenára, čo sa mi nechce veriť, pretože toto je presne ten prípad, keď máte pocit, že všetko smeruje k vopred stanovenému cieľu. Dlho neveríte, že sledujete kultový horor, avšak na konci sa film poriadne rozbehne v akomsi zvláštnom, pitoreskne duchárskom zmysle slova a amatérskosť niektorých sekvencií a hereckých výkonov budete považovať skôr za klad, ktorý dodáva filmu aj po desaťročiach kúzlo. Rovnako treba oceniť aj jeho nadčasovosť v podobe posolstva a spatný pohľad na charakter hrdinky po znalosti pointy, ked si môžeme domyslieť, ako prázdny bol jej skutočný život. (16.08.2013)

U nás méně známý nezávislý horor platí v anglosaském prostředí za kultovní dílo, které, pravda, ve své době zapadlo, velice záhy si však vydobylo patřičnou pozornost do té míry, že se k jeho vlivu hlásí taková jména jako George Andrew Romero nebo David Lynch. Neplést s nuzným remakem shodného jména z druhé poloviny 80. let, za jehož produkcí nestál nikdo jiný než Wes Craven. Karneval duší představuje starobylý artefakt, který v sobě uchovává zeitgeist minulých dekád a působí nepřístojně svým vsazením do 60. let podobně jako je dle tradičních vzorů ztvárněná Maska démona (1960) Maria Bavy nebo v našem kulturním prostředí Mrazík (1964), jenž by klidně mohl být potomkem budovatelského rozpuku 50. let. I americký film Karneval duší v sobě nese něco z nízkorozpočtových fantasy či science-fiction filmů období studené války: invazi všudypřítomného nebezpečí vtěleného do archetypu monstra (zde v podobě umrlčího přízraku ztvárněného samotným režisérem Herkem Harveyem), které ohrožuje hodnoty maloměstského bílého Američana, zasaženého paranoidním, až hysterickým strachem; jeho zkroušený psychický stav – respektive její, v hlavní roli výtečná Candace Hilligoss – ujařmený do typicky klaustrofobicky těsných, nebo naopak zcela vyprázdněných prostor americké periférie. Rozpolcenost hlavní hrdinky, míšení dobra a zla, odcizení muže a ženy, všeobecně pochmurný tón snímku a šerosvitná městská obrazivost jej zase prolínají s tradicí noirového labyrintu. Aby těch zákrutů nebylo málo, Karneval duší sice pracuje se syrovou realitou každodennosti, ale také s výraznou umrlčí stylizací dovolávaje se tím nejen universalovských nízkorozpočtových hororů, nýbrž i děsivé grotesknosti německého expresionismu. Dokola přehrávaná varhanní hudba pak pouze zintenzivňuje zádušní atmosféru filmu, jenž z dnešního pohledu občas může působit úsměvně, přesto však neztrácí nic ze své přitažlivosti. (12.11.2013)