Karneval duší

Vizuálne a dejovo jednoduchý, no i pre dnešného diváka pomerne pôsobivý zástupca klasickej hororovej školy, t. j. diela, ktoré neobsahuje jedinú kvapku červenej tekutiny. Vo svojej dobe sa určite jednalo o klenot žánru, no dnes môže byť film v určitých okamihoch vnímaný ako nudný a v samotnom závere i mierne komický. Ale aj napriek týmto občasným neduhom dokáže snímka vo väčšine svojej veľmi sympatickej stopáže navodiť napínavú až skľučujúcu atmosféru, ktorá je v kombinácii s pôsobivou hudbou a hereckým výkonom titulnej predstaviteľky Candace Hilligoss hlavným pozitívom diela. (18.10.2007)

Podobný štýl rozprávania príbehu sme videli mnohokrát....lenže až po Karnivale duší. Predtým si na žiaden nespomínam. Dobové zdroje hovoria, že Harvey vymyslel záver filmu až v priebehu písania scenára, čo sa mi nechce veriť, pretože toto je presne ten prípad, keď máte pocit, že všetko smeruje k vopred stanovenému cieľu. Dlho neveríte, že sledujete kultový horor, avšak na konci sa film poriadne rozbehne v akomsi zvláštnom, pitoreskne duchárskom zmysle slova a amatérskosť niektorých sekvencií a hereckých výkonov budete považovať skôr za klad, ktorý dodáva filmu aj po desaťročiach kúzlo. Rovnako treba oceniť aj jeho nadčasovosť v podobe posolstva a spatný pohľad na charakter hrdinky po znalosti pointy, ked si môžeme domyslieť, ako prázdny bol jej skutočný život. (16.08.2013)

Pad auta z mostu do reky prezije pouze jedna divka, ktera od te doby vida nebezpecne vyhlizejiciho muze s bilym oblicejem a obcas se ji stava, ze ji jeji okoli zcela ignoruje. Genialni film, stavici na skvele atmosfere, malokdy se stava, aby se clovek u tak stare zalezitosti opravdu bal, ale tentokrat se to podarilo. Carnival of Souls tvori predevsim tri prvky: 1, naprosto skvela Candace Hilligoss v hlavni roli. 2, opravdu neprijemna, casto varhani hudba, ktera misty az taha za usi a dodava pocit neklidu. 3, prace se svetlem a stinem a s tim spojena skvela kamera casto vyuzivajicih detailu. I kdyz je u nas film prakticky neznamy (vysel pouze remake z Cravenovi produkce), vyznamne ovlivnil horrorvy zanr. Slouzil jako jedna z hlavnich inspiraci pro Night of the Living Dead (Romero to sam priznava) a primou citaci jedne sceny najdeme i v jeho nejnovejsim zombie kousku. -----betelgeuse: hnus spoiler. (02.08.2005)

U nás méně známý nezávislý horor platí v anglosaském prostředí za kultovní dílo, které, pravda, ve své době zapadlo, velice záhy si však vydobylo patřičnou pozornost do té míry, že se k jeho vlivu hlásí taková jména jako George Andrew Romero nebo David Lynch. Neplést s nuzným remakem shodného jména z druhé poloviny 80. let, za jehož produkcí nestál nikdo jiný než Wes Craven. Karneval duší představuje starobylý artefakt, který v sobě uchovává zeitgeist minulých dekád a působí nepřístojně svým vsazením do 60. let podobně jako je dle tradičních vzorů ztvárněná Maska démona (1960) Maria Bavy nebo v našem kulturním prostředí Mrazík (1964), jenž by klidně mohl být potomkem budovatelského rozpuku 50. let. I americký film Karneval duší v sobě nese něco z nízkorozpočtových fantasy či science-fiction filmů období studené války: invazi všudypřítomného nebezpečí vtěleného do archetypu monstra (zde v podobě umrlčího přízraku ztvárněného samotným režisérem Herkem Harveyem), které ohrožuje hodnoty maloměstského bílého Američana, zasaženého paranoidním, až hysterickým strachem; jeho zkroušený psychický stav – respektive její, v hlavní roli výtečná Candace Hilligoss – ujařmený do typicky klaustrofobicky těsných, nebo naopak zcela vyprázdněných prostor americké periférie. Rozpolcenost hlavní hrdinky, míšení dobra a zla, odcizení muže a ženy, všeobecně pochmurný tón snímku a šerosvitná městská obrazivost jej zase prolínají s tradicí noirového labyrintu. Aby těch zákrutů nebylo málo, Karneval duší sice pracuje se syrovou realitou každodennosti, ale také s výraznou umrlčí stylizací dovolávaje se tím nejen universalovských nízkorozpočtových hororů, nýbrž i děsivé grotesknosti německého expresionismu. Dokola přehrávaná varhanní hudba pak pouze zintenzivňuje zádušní atmosféru filmu, jenž z dnešního pohledu občas může působit úsměvně, přesto však neztrácí nic ze své přitažlivosti. (12.11.2013)

Pointa mě sice nepřekvapila, protože jsem napřed viděla filmy, které se Karnevalem inspirovaly, ale nijak to nevadilo. V některých chvílích mi opravdu naskakovala husí kůže, a to z prostého důvodu. Zvuk varhan mi spolehlivě nahání hrůzu. Vzhledem k tomu, že i na koncertech varhanní hudby sedávám výhradně na konci řady v bezprostřední blízkosti únikového východu, účinky zde byly nedozírné (hercna rumpluje). Působivost filmu dodává i výborná Candace Hilligoss v hlavní roli. Ještě jedna věc mě zaujala - pavilón Saltair, dějiště mj. závěrečné scény, který pár let po natáčení vyhořel: historytogo.utah.gov/utah_chapters/statehood_and_the_progressive_era/saltair_exhibit/ Film je volně ke stažení na archive.org (25.03.2012)