Padlé ženy

Strašně silný, nádherně natočený a velmi bolestný snímek z katolického Irska a to ve druhé polovině 20.století!!! Na příběhu čtyř mladých dívek je s obrovským filmovým prožitkem ukázáno, jak náboženský fanatismus až donedávna ničil svobodu i životy mladých dívek, které se svými nevinnými sexuálními činy provinily proti katolické morálce tehdejších Irů a byly za to potrestány převezením do kláštera coby nápravného ústavu pro padlé ženy na krutou celoživotní převýchovu. Některé dívky postupně pokorně přijímají trest i přísné podmínky kláštera ("Jsme kajícnice. Musíme pykat."). Jiné vnímají se stupňující nelibostí a touhou po svobodě přetvářku a kruté praktiky starších jeptišek v čele s matkou představenou (ne nepodobnou vrchní sestře Ratchedové z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem). Je to film o touze po svobodě a to z rodu těch nejlepších filmů, jako je Motýlek, Vykoupení z věznice Shawshank, nebo zmíněný Přelet nad kukaččím hnízdem. Trailer: http://www.csfd.cz/film/121901-padle-zeny-magdalene-sisters-the/videa/ (09.03.2009)

K tomuto filmu jsem se dostal díky odkazu ve skvělé knize Richarda Dawkinse „Boží blud". Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství. Jak řekl nositel Nobelovy ceny, fyzik Steven Weiberg: Náboženství je urážka lidské důstojnosti. Když vás někdo přinutí věřit v nesmysly, dokáže vás také přinutit páchat zvěrstva. Voltaire. (30.12.2011)

když se nějaký film chce tvářit jako odraz nějaké historické reality, měl by ji taky tak ztvárňovat. na to ale Mullan kašle. Svět podle něj je pekelně jednoduchý. církev? zlo. jeptišky? sadistické lesby. chovanky magdalenských domů (v reálu z větší části prostitutky)? svaté týrané ženy. je to něco jako requiem pro panenku. má to dobrý herce, docela zajímavej děj a hodně demagogickej pohled na věc. (16.01.2010)

Ani se nechce věřit, že něco takového v Irsku existovalo až do r. 1996. Útulná zařízení pro děvčata, kam se dostaly třeba jen proto, že porodily nemanželské dítě, někdo je znásilnil, nebo se prostě jenom příliš líbily chlapcům. Pak už mohly jenom pracovat, modlit se a nechat se devastovat na duši i na těle fanatickými řádovými sestrami i chlípnými kněžími. Cesty zpátky už většinou nebylo, zato pak mohly odpočívat v pokoji pod dozorem Boha všemohoucího, na Zemi zastoupeného všemocnou katolickou církví. Pozdrav pánbůh. (09.04.2011)

Silné a >lidsky< (úmyslně nepíšu >nelidsky< , protože takoví zkrátka mnozí - zvláště mají-li příležitost - lidé prostě jsou) kruté drama. Pozor, tenhle příběh se neodehrál někdy v dávných a temných a bezprávných časech historie, tenhle film je náhledem do reality, panující v kulturní evropské zemi ještě ve druhé polovině dvacátého století! A lhostejno, zda šlo jen o výstřelek, systémové pochybení nebo cílevědomé a společností tolerované ponižování lidské důstojnosti a potlačování v té době již dávno deklarovaných a v moderní civilizaci pojímaných a v zákonech přijímaných lidských práv. Zde konkrétně nějakými pošahanými, zamindrákovanými a citově naprosto otupělými dělnicemi a dělníky na vinici Páně, skrývajícími svou zlobu a bigotnost za víru v Krista a Katolickou církev. Nemyslím si, že by tenhle film měl být (jak se zde domnívají někteří komentující - a nemůžu si pomoct, ale z jejich komentářů je právě cítit notná míra emočního nezvládnutí filmu a pokrytectví...) nějakým jednostranným pohledem a samoúčelnou či černobílou obžalobou církve. Je jen (jak režisérovi věřím!) realistickým ztvárněním konkrétní reality, byť umělecky vyhroceným a pomocí vyhraněné autorské licence! Navíc je filmem natočeným právě ku prospěchu věci vskutku syrově a bez nějakých (k tomu v rámci žánru svádějících) klišé!... Ano, není snadné se dívat na takto vizuálně pojaté ztvárnění lidského utrpení, ale tím je právě Mullanovo dílo působivé a svým způsobem i očištující a varující! - - - - - (Poprvé viděno 31.8.2008 na ČT2, komentář zde jako jedenatřicátý - 1.9.2008) (01.09.2008)