Vydržet se ženou

Filmové zpracování románu Erlenda Loa. Jeho název by se dal přeložit jako "Uchvácen ženou" a v norštině i v angličtině vyvolává asociaci s příběhem Scarlet O'Harové a Rhetta Buttlera (Tatt av vinden - Jih proti severu). A hlavní hrdina je opravdu uchvácen. Ani se mi nechce věřit, co si všechno nechal líbit. Zároveň mě trochu znepokojovalo, zda takhle nevnímají někteří muži všechny ženy, co nejsou naprosto odevzdané puťky. On manipulovaný chudák, ona tahá za nitky všemi možnými způsoby. Jinak z pera Erlenda Loa už nějakou dobu nic nevyšlo. Poslední dobou je snad členem, možná dokonce předsedou, nějaké grantové komise pro mladé umělce a jeho vlastní tvorba vzala za své. (25.12.2007)

Uchvácen ženou naprosto vystihuje podstatu filmu, který pojednává o životě jednoho průměrného zoufalce, který se většinou nechá vláčet okolnostmi, ale občas se i odhodlá k nějakému zoufalému činu. Do "profláknuté" romantické komedie má tato skutečně hodně daleko. Ani to není moc komedie, ani romantika, ale kam jinam to zařadit...Film z reálného života podaný neobvyklou formou plnou skvělých imaginací.Originální film. (30.08.2008)

Seveřané obecně se tak nějak dobře pozorují, jako pokusná morčata, proto také závěry mých laboratorních prací jindy nešetří chválou na způsob jejich života, tentokrát se však autor nechtě inspiroval epizodou s obrazem, která ve filmu proběhla, a stejně jako postava na něm vyvedená, i on se pokusil chytit něco velkého něčím malým... Snímek se snaží o patrně vtipnou ukázku případu, kdy žena vpadne muži do života jen proto, aby ho z něj postupně vystrkala, ale činí tak, až na celkem povedenou kameru a příjemnou hudbu, vysoce otravným způsobem, kterému neuleví ani pohled na úděsnou Marianne a tumpachového Tronda, naopak... normálně jsem si musela brát oddechový čas, abych se dobrala konce :-( (10.07.2014)

Milostná (sexy) komedie vyprávějící příběh ze začátku submisivního muže, jehož život není nikterak komplexní. Už samotný start s pomalu přibližující se kamerou na hlavního protagonistu sedícím v křesle a pojídajícím pizzu v tričku s nápisem "HARMONY" za doprovodu idylické hudby, přerušený "věčně mluvící" zrzkou Marianne vám dává tušit, v jakém duchu se film bude odvíjet. Frekvence Marianneních návštěv začne narůstat a jeho život se tak začne přetvářet. Jelikož on však není žena, která by si o tom jednoduše promluvila, ustoupí raději do pozadí a začne chodit plavat, kde mimochodem potká Glenna (Peter Stormare) s jehož spolusaunovníky vše řádně proberou a poradí mu, co by měl dělat. To jest začátek jejich vztahu (nevztahu) pod taktovkou Marianneních náladových požadavků a kontrole nad ním i vším, co společně dělají. Když ho vyhodí z práce, rozhodnou se cestovat po Evropě a skončí až v Paříži a dále na venkovském hradě. Výlet se ale nevybarví tak, jak by si oba přáli a přes několik zvratů vám město lásky napoví, jak vše asi dopadne. Nutno podotknout, že mě Marianne svým vzhledem vůbec nezaujala, přisla mi dost nesympatická a ani její psychická stránka osobnosti zde není vyobrazena do větší hloubky. Co mě zaujalo byla především nádherná norská scenérie a technická koncepce scén prokládaných symbolickými prvky prostupujících realitou. (7/10) (05.07.2008)

Kdyby na tom byla tuzemská kinematografie tak, jak je na tom libovolná skandinávská...bylo by prostě na co koukat bez pocitů trapnosti a bez vzniku husí kůže. Tento snímek je kvalitativně vzdálený jakémukoliv českému filmu z posledních pěti let asi tak, jako má daleko Marianne k ženě, kterou by doma člověk mohl mít déle než půl hodiny. Gejzír ironie, humoru, jemných groteskních scének (vypíchnul bych ty v bazénu při první návštěvě Tronda) a hereckého minimalismu (Trond). Díky za tip, kámo. (04.10.2009)