Vydržet se ženou

Nezvykle hřejivá romantika z končin severských, nad jejíž bezmeznou nápaditostí a říznou dynamičností se Hollywood oddává tiché, závistivé autofelaci. Hlavní hrdina je výstavní exemplář submisivního, středoproudého Seveřana, jeho drahá polovička je šťavnatý flák rozkošné, panovačné čubky a dohromady tvoří ujetý, jiskřivě nejiskřivý páreček vhodný tak akorát k nevyhnutelnému vypěnění půllitru. Zkrátka patosu prostý majstrštyk, jenž stačí na postižené, decentně lidumilné zdvižení koutků a povznášející pocit produktivně stráveného času. (07.08.2013)

Ani romantika, ani komedie, spíš úsměvný příběh ze života neprůbojného člověka, který svoji samotu vyměnil za náhražku štěstí. Zpočátku se film tvářil jako tuctové severské drama, ale postupně chytl takovou zvláštní poetiku, vtáhl mě a už nepustil. Může za to především hlavní postava která je sympatická až za roh. Bezejmenný hrdina působí dojmem ušlápnutého nekňuby, který se musí nechat vést ve všech rozhodnutích, byť i těch nejjednodušších. Ubíhajícím dějem a tím, jak se profilovala postava Marianne, se můj vztah k němu začal měnit, a nakonec jsem mu začal nepokrytě fandit. Naštěstí vztah obou nejde podle tradičního schématu a ještě je o čem vyprávět. A režisér tak činí s velkou originalitou a svěžestí. Přímo hýří nápady a scény plné symbolických obrazů jsou perfektní. A nakonec to dopadlo nejlíp jak mohlo. Top 10 za rok 2007. (06.03.2012)

Milostná (sexy) komedie vyprávějící příběh ze začátku submisivního muže, jehož život není nikterak komplexní. Už samotný start s pomalu přibližující se kamerou na hlavního protagonistu sedícím v křesle a pojídajícím pizzu v tričku s nápisem "HARMONY" za doprovodu idylické hudby, přerušený "věčně mluvící" zrzkou Marianne vám dává tušit, v jakém duchu se film bude odvíjet. Frekvence Marianneních návštěv začne narůstat a jeho život se tak začne přetvářet. Jelikož on však není žena, která by si o tom jednoduše promluvila, ustoupí raději do pozadí a začne chodit plavat, kde mimochodem potká Glenna (Peter Stormare) s jehož spolusaunovníky vše řádně proberou a poradí mu, co by měl dělat. To jest začátek jejich vztahu (nevztahu) pod taktovkou Marianneních náladových požadavků a kontrole nad ním i vším, co společně dělají. Když ho vyhodí z práce, rozhodnou se cestovat po Evropě a skončí až v Paříži a dále na venkovském hradě. Výlet se ale nevybarví tak, jak by si oba přáli a přes několik zvratů vám město lásky napoví, jak vše asi dopadne. Nutno podotknout, že mě Marianne svým vzhledem vůbec nezaujala, přisla mi dost nesympatická a ani její psychická stránka osobnosti zde není vyobrazena do větší hloubky. Co mě zaujalo byla především nádherná norská scenérie a technická koncepce scén prokládaných symbolickými prvky prostupujících realitou. (7/10) (05.07.2008)

Klasická festivalová/klubová záležitost, uchopená typickým skandinávským způsobem - trochu šílená, zvláštně vtipná a mající specifické kouzlo, které se dá těžko pojmenovat. Domnívám se, že každý si ve filmu může najít svoje, ať už sledovat paralely na vlastní vztah, nebo se jen bavit (poměrně rozvětveným) dějem. Ani komedie, ani romantická, přesto kompaktní a fungující. 70% [přehlídka Filmový Erlend Loe, Evald, 2015] (19.06.2015)

Rádoby ztřeštěná komedie o mladým muži, který není ani hezký, ani chytrý, ani výřečný, ani bohatý; no je to prostě takovej trochu roztomilej ňouma proplouvající svým nudným životem s hrstkou přátel, podřadnou prací a docela milou rodinkou. Když takovej chlapík potká relativně hezkou dívku (on 4, ona někde mezi 5-6), pak čert vem charakterové nedostatky, jednoduše si jí chce udržet. Dokonce se snaží zamilovat, jak by ne. Já ani nemám problém s dějem, akorát mě to vůbec nebavilo. Po Marianne jsem netoužil a ňouma si to svým otřesným projevem zasloužil. Sice měl relativně bystrý myšlenky, ale chronická neschopnost se vyžvejknout a činit jakákoliv rozhodnutí byla na ránu. Takže ztotožnění naprosto žádné. Láska pochopitelně potřebuje nedostatky a chyby milenců, dokonalost je zhouba, ale zkombinovat duševně labilní blbku se silnými komplexy ve vztazích s muži (díky patří otci), jejíž spontánnost je víc otravná než sympatická a chudáka, který odpustí všechno, jen aby si vrznul a nemusel si připustit, že je zcela zbytečný člověk, to není ani hezký, to je od tvůrců spíš zákeřný. A navíc vypočítavý a laciný vůči divákům, který se ve svých průměrně funkčních párech hoďku a půl drží za ruce, sem tam si dají pusinku a mají radost, že jsou na tom líp. Sladká dortíčková tečka filmu je sice záměrně kýčovitá, ale to furt nevyvrací její existenci, takže sorry. Návod k důstojnému přežití filmu budiž skrze solidní kameru, občas nějaký ten dobrý režisérský kousek po formální stránce, ale hlavně samotné exteriéry, resp. Norsko jako takové, nádherné místo. (19.06.2015)