Ikarův pád

"Vždyť jsem nic neřekl !!" - "To tvoje nic vydá někdy za celou knihovnu !!" Ne vždy musí nutně spojení velkých jmen znamenat v konečném účtování také velký filmový zážitek !! Nedostižný a jedinečný Vladimír Menšík, člověka jen zamrzí, jak málo ho režiséři v podobných charakterních dramatických polohách využívali, však své diváky nikdy nezklamal, přičemž právě zde v Ikarově pádu Františka Filipa svým strhujícím hereckým koncertem naprosto zastiňuje své kolegy, byť neméně skvělé herce, Janu Hlaváčovou, Jaromíra Hanzlíka či Josefa Vinkláře, i poněkud nedotažený scénář seriálového Jiřího Hubače, který se zuby nehty drží svého, nechce přitlačit na pilu, nechce si na nic hrát, což sice oceňuji, tomuto dramatu s televizní patinou by to však jistě přidalo na věrohodnosti a síle, a tak divák pouze sleduje inscenaci, která však na vás padne jako kovadlina, založenou na maximálně úderných dialozích, a nemáte šanci dělat nic jiného, než obdivně sledovat nedoceněného titána naší kinematografie a snažit se ubránit slzám.. Člověk, kterého se toto téma fatální lidské slabosti, dotýká tak mocně jako mě, tentokrát nemá šanci, aby mu tento snímek nezalezl za nehty jako tříska.. Vladimíru Menšíkovi totiž uvěřím každé slovo, každý pohled, každé gesto.. I parádní hudební motiv dua Jiří Bažant, Jiří Malásek jen umě bez rušivých efektů přihrává Vladimíru Menšíkovi, který si zde vlastně pouze zahrál sám sebe v životní roli, v níž nesnese sebemenších výhrad !! Fenomenálně lidský film bezskrupulózně a bolestivě bortí mýtus o muži vedlejších roliček s nezměrným komediálním a vypravěčským talentem.. (05.09.2013)

Na stránkách ČT jsem si přečetl že Vladimír Menšík viděl film poprvé až při televizní premiéře jako ostatni diváci. Byli zrovna s rodinnou na chalupě. Při sledování všichni plakali a ulzený Menšík řekl: „Kruci, to jsem to zahrál. To by mě ani nenapadlo, že se sám rozbrečím… Podle syna Petra Menšíka jeho maminka pravila: "Teď tatínek nehraje, to je prostě on." Mě to taky tak přišlo, byl to obrovský herecký výkon od člověka co si ledaccos zažil. Hrál hodného člověka ale silně silně závislého na alkoholu, čímž kazil celému svému okolí životy. Taková role mu báječně sedla. Občas jsem ve filmu cítil velké napětí, byl napnurý jak se vše vyvrbí a emoce fungovaly naplno. Ještěže já nenosím ani do školy rum, jinak bych poznal Šturm. A hlavně mám rád tyto rodinná dramata dost rád a Hubač umí psát skvělé dialogy. Flm vede k zamyšlení a na pokračování se dost těším. Odpouštím tedy i úděsně přehrávající Reginu Rázlovou a naprosto nevyužitou Janžurku v nemožné paruce. (05.10.2019)

Smutný příběh o alkoholikovi, kterému se pomalu rozpadá vše důležité. Výborný výlet do duše člověka a jeho vývoje závislosti na alkoholu. Herecký výkon Vladimíra Menšíka je neuvěřitelný a s nadsázkou se dá říct, že si zde zahrál sám sebe. Někde jsem jednou četl, že kdyby se Menšík nenarodil v Čechách, ale v Americe byl by ověnčen Oscary a myslím, že to přesně vystihuje jaký byl Menšík herec par excellance. Každý pohyb, každé gesto, které udělá mu uvěříte. Určitě jeden z nejlepších filmů, který natočil legenda české televizní tvorby František Filip. (12.09.2007)

Manželka scénáristy Hubače přiznala po jeho smrti, že předlouhou pro alkoholika Káru byl pro Hubače jeho otec Jaroslav. Pít  údajně začal v Rusku, když tam byl s českými legiemi aby hrůzy té doby vydržel a démon alkoholu jej provázel po zbytek života. Scénárista Hubač a režisér Filip byly překvapivě ve shodě že chtějí Menšíka pro hlavní roli Káry. Prosazení v té době komediálně obsazovaného herce nebylo vůbec snadné, u šéfa televizní zábavy Dvořáka byly mnohokrát než povolil, tvrdil  totiž že na dramatickou roli Menšík nemá. Jak se zbavit devastující závislosti,když je to jediná možnost, jak zaplnit pocit vnitřní prázdnoty .... Vlastimil Brodský dostal v Monte Carlu v r. 1978 za herecký výkon zlatou nymfu, o kterou ho připravil ředitel tehdejší České televize Zelenka, který ji vzal k sobě do úschovy....Po r.1989 pan Brodský napnul všechny síly aby se cena našla ale nevypátral ji. Jaromír Hanzlík přiznal že ve scéně kdy se jeho otec Kára (Menšík) chystá do léčebny a synovi ukazuje svou zraněnost a zranitelnost ho Menšík svou pravdivostí rozplakal. (27.05.2010)

Menšík bol herec nezmerateľného formátu a keby to neznelo ako fráza, povedal by som, že každá jeho kreácia "smrdí človečinou" na sto honov. Citlivá a civilná štúdia alkoholika ide k podstate, nedvíha moralistický varovný prst, ale svoj, v podstate tragický rozmer, ani nijako nebagatelizuje. To, že sám Vladimír Menšík v súkromí bojoval s démonom alkoholizmu, dodáva tejto snímke akýsi ďalší, i keď "mimoumelecký" rozmer... (12.09.2006)