Onibaba

Ostrasný zvuk (prepálené škreky, prakticky bez hudby) a pekelne zlý simultálny preklad dokáže neskutočne pokaziť zážitok z filmu, ale je u mňa tak na jednu, max. dve hviezdy dole. Toto je prípad Onibaby, na ktorú sa zúbok času podpísal nielen po technickej stránke. Zaujímavý príbeh osamelých žien, živiacich sa zabíjaním zoslabnutých prchajúcich vojakov je priestorovo minimalizovaný na chartč, dom, pole a jamu, a ktorý zamieša jeden preživší vojak. Láska, závisť a výsledný podivný "milostný" trojuholník rozprúdi vír emócii vo veľmi skľučujúcom prostredí (noc, vysoké rákosie, symbol diabla). Znie to fajn, keby... Ja jednoducho niesom naladený na dobové snímky (či štýlom podávania príbehu, alebo formou) a to čo mohlo byť šokujúce a strašidelné pred 40-timi rokmi (nielen sľubované naturálne sexuálne scény a násilie), mi počas filmu trhalo oba kútiky úst smerom nahor a klopilo zrak na hodinky. Ako najvýraznejšie pozitívum vyzdvihujem geniálne strihnutý koniec, po ktorom sa dostavill pocit obrovskej úľavy a vyslobodenia (pre mňa). (07.08.2006)

Minimalistický snímek oplývající nádhernou širokoúhlou kamerou a hudbou, která vytváří pohanskou a mýtickou atmosféru. Některé momenty překvapí svou syrovostí a brutalitou, nebo erotičností. Každopádně silný příběh, ve kterém mimo jiné hraje velkou roli větrem se pohybující rákosí, hypnotizující každé lačné oko prahnoucí po kvalitní japonské kinematografie let šedesátých. Věřím, že u nás to v kině tenkrát mezi záplavou budovatelských filmů musel být zážitek a hotové zjevení. (27.11.2019)

Za pampovou trávou hustou tak, že by se dala katanou krájet, a dost možná ještě dál, je hluboká a temná jáma, v níž přetrvává pradávná kletba. A poblíž té jámy, ve své skromné chýši, přebývají dvě nadržené ženské. Tchyně se snachou. Umíte si tedy představit, jaké pozdvižení vyvolá jeden navrátivší se chlap z války .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (04.04.2015)

Výlet do duše lidi žijících ve válečném samurajském Japonsku, které se viditelně ocitlo v období velké krize. Ani ta však nedokázala vyhnat zlo zakořeněné v člověku. Mistru Shindovi stačí tři lidé, dvě chatrče a velká plocha zarostlá trávou, aby poukázal na to, že člověk je plný démonů, kterých se jen těžko může zbavit. Velmi povedený realistický snímek, který přišel o mých 5* hlavně kvůli své zbytečně dlouhé stopáži (mám pocit, že pasáže zabírající větrem lámanou trávu zabírají alespoň 20% filmu...:o)). (20.01.2010)

Tam, v pampovém rákosí, ti najevo dám... Středověk v Japonsku - mluví se rychle, jedná se rychle, protože hlad je nejlepší... vrah a ani chtíč za ním nijak výrazně nezaostává. Hlavně je třeba neztratit tvář... Nejstrašidelnější byl název, ale obrazová i zvuková stránka měla též něco do sebe, v podstatě jsem si Onibabu nečekaně užila :-) Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (23.04.2015)