Cyrano z Bergeracu

Na Cyranovy monology mi nestačí hvězdičky (viděno s dabingem podle mě skvělého Miroslava Donutila), zbytek tedy zas taková extáze nebyl. Hezká, ale poněkud hloupá a nesympatická Roxana, méně hezký, zato notně hloupější a nesympatičtější Christian. Výprava a hudba krásná, herci ve vedlejších rolích dosti slušní. Suma sumárum ty 4*. (01.03.2013)

Můj nos je mohutný! - Zato tvůj nos, je co? Jen zátka do putny! - Jsem hrdý na svůj nos, ty nactiutrhači! - Jak známo, velký nos velkého ducha značí. - To všechno tobě je odepřeno, ty mezku! - Proto tvá tupá tvář, jenž nemá ždibec lesku, - to prázdno nad límcem, kam cílí teď má pěst, - nechápe vůbec...co je to, mít svou čest (29.11.2015)

Nádherná adaptace s dech beroucím výkonem Gérarda Depardie... "Ba, to je láska, vskutku, ten cit tak žárlivý a strašlivý, pln smutku, to vskutku láska je v svém celém rozvášnění, to pravá láska je a sobecká přec není! Jak rád za štěstí tvé bych vlastní štěstí dal, aniž bys věděla – a nic bych nežádal, jen aby zdaleka tvůj smích mi zazvonil, který svou obětí jsem tak rád vykoupil!" (15.03.2011)

Krásný příběh. Sice nejsem zastánce veršovaných filmů, ale tenhle se povedl. Každopádně byl Cyrano dost upovídaný a dost mi zkazil pocit z celého filmu, když čtvrt hodiny umíral z toho 10 minut v monologu už celkem nesmyslných veršů. Každopádně se mi líbilo, že vybrali zrovna Gérarda Depardieu pro hlavní roli. On sám o sobě je osobnost a ve skutečnosti zas o tolik menší nos, než mu udělali nemá, takže jsem si na začátku filmu snažil vzpomenout, jak vlastně vypadá a jestli je to pravé. Není, ale i tak si myslím, že by mu větší nos neuškodil. Za mě 4/5 (75%). „Ani tento film mě nepřesvědčil => není nad pořádný animáky => můj osobní seznam“. (18.01.2013)

Gerard Depardiu, jedna z posledních stále dosti hrajících legend fr. filmu. Cyrano z Begeracu, klasický kus, který i na našich jevištích s oblibou stále nastudovávají různé divadelní spolky. Tahle hra patří mezi ty divadelní hry, které se řadí mezi velké. Pro film není většina divadelních her psána a je to vždy znát. Nicméně hlavní je charakteristika postav, jejich projevy, proto také v každé generaci se najdou diváci, které tyhle klasické kusy zaujmou. A zajímavé na nich je právě to, že jsou o člověku a mezilidských vztazích na řadu způsobů. Pokud má některý z dnešních dramatiků pocit, že na trhu dramatického umění je velká mezera, tak může sednou a napsat něco lepšího. Ale to se neděje. Ale může se to stát. To se vyloučit nedá. K samotnému zpracování - zaujme to asi nejvíc toho, kdo tuhle hru nezná, ale nic revolučního to není. Nejlepší je, aspoň pro mě, vzít si nějakou divadelní hru, a přečíst si ji sám. A těch skvělých her zase není tolik. (19.09.2010)