CQ

Zdánlivě zamotaný a komplikovaný, v jádru ale jednoduchý tím nejkrásnějším způsobem. Takový je tenhle staromilský kousek s nadhledem naplněným Billym Zanem a přesvědčivým Daviesem. Jeden z nenápadně, ale o to důsledněji vyznívajících snímků, které nám dokážou, že když milujeme film, tak v tom nikdy nejsme sami. (23.01.2006)

Sic je to už tak, že synek slavného tatíka má v branži cestičku umetenou, ale žádná katastrofa z toho bohudík nekouká. Alespoň pro mě. Cinéphilství, jak jsem tu už ostatně zmiňovala nesčetněkrát, můžu na všechny způsoby, tedy i jako CQ. Nápad vizuálně od sebe oddělit různé časy a prostory, ve kterých se jednotlivé linky příběhu odehrávají, mě velice zaujal, stejně jako hlavní představitelka, která je víc než sexy. Ale absolutním bonbónkem je Jeremy Davies, tenhle kluk by rozhodně neměl být nikým přehlédnut. (05.02.2006)

Tvořit po všech stránkách klišovitý a v mnoha ohledech nekonzistentní film se může jevit jako marná práce, ale pokud se do věci vloží nadšení a hlavně láska mladého filmaře (překvapivě dobrý herecký výkon Jeremyho Daviese) ke krásné fiktivní superagentce, může se stát i zdánlivě nemožné. Když se ohlédnu za technickým zpracováním CQ, chválím použití záměrně nepřesvědčivých kulis a reálií, připodobňujících filmy a seriály šedesátých a sedmdesátých let. A samozřejmě nejen ty, retro-vyznění filmu napomáhá i stylový výběr hudby nebo příhodné kostýmy. Trochu se mi nezdála zmatená režie a podivná kompozice, ale to tak nevadí, vždyť se jedná o debut. Celkové pojetí bylo příjemně odlehčené a stylové a nepostrádalo několik sebeparodických prvků, příběh používá motivy natáčeného příběhu i v reálném světě a bez upozornění prolíná realitu se sny a představami, což zde ovšem bezprostředně souvisí. Ve filmech, jejichž dějová linie se točí okolo natáčení jiného filmu, jsou scény často podobně roztroušené, tomu se takřka nelze neubránit kvůli prolínání více, takřka nesouvisejících dějů. Krásně to vyrovnává vnitřní dilema našeho hlavního hrdiny a především vynikající záběry z natáčejí jeho autorského filmu. (25.01.2006)

Takový malý a vcelku zábavný film o filmařském nadšení, bez něhož by se nedalo dělat asi ani to nejstupidnější béčko. Nevím, jestli opravdu existují lidé, pro které je točení filmů (mám na mysli těch, které jsou vyloženě špatné) posláním, ale jestli ano, pak byl tenhle film nejspíš o nich. Anebo se pletu a celé to bylo úplně o něčem jiném. Ale to je jedno. Prostě se na to dalo koukat, aniž by se člověk nudil. A těch malých citací Truffauta a Felliniho si nebylo možné nevšimnout. Nijak filmu neublížily, ale ani ho nijak neozvláštnily. (13.12.2006)

Tak vám nevim. Zatímco Ztraceno v překladu Sofie Coppolové mě už několikrát naprosto dokonale rozložilo, tak s filmem Romana Coppoly to je o dost horší a zdá se, že se bude muset ještě hodně co učit. Jeremy Davies v hlavní roli je dostatečně zajímavý (ale kde on není), námět také není špatný, ale probůh ten scénář a co ta zmatená režie?? (26.05.2004)