Otec a otec

Richard a Depardieu byli skvělá komediální dvojice. Díky nim se v Otec a otec vytvořila krásná rovnováha – není to ani příliš bláznivé jako některé Richardovi filmy, ale ani příliš vážné, jako některé filmy Depardieuovy. Oba aktéři dokázali uvěřitelně podat lehce neuvěřitelnou historku o dvou chlapících, kteří se vydávají hledat svého potomka. Jejich cesta není jen výprava za ztraceným synem, ale také výprava za smyslem vlastního života (napsané to zní pateticky, zahrané ani trochu!). (13.08.2005)

"Von mi dal hlavičku. Pánové, von mi dal hlavičku! Tak tys mi dal hlavičku. Uhhh. Dal mi ještě jednu, vidíte!" Scéna, která mě spolehlivě dostane vždycky a pak ještě ty hlody o bezva kytaře - kapela jako nová, když přijde Pignon poprvé mezi mládež do baru. Richard a Depardieu spolu sehráli pár filmů a vždycky to stálo za to. Otec a otec nejsou výjimkou a oba se sice drží svých archetypů potřeštěnce a drsňáka, ale perfektně to funguje. Ostatně jinak by to snad ani být nemohlo. K tomu skvělá hudba Vladimira Cosmy a poctivý dabing. Tohle nestárne... (12.06.2017)

Když se sejde dobrý komediální režisér (Veber), skvělý a oduševnělý komik a herec (Richard), talentovaný hudební skladatel (Cosma), nemůže z toho vzniknout špatný film, obzvláště, přidá-li se k nim Depardieu. Na první pohled to na humorem dštící komedii nevypadá, ale ty vtípky vždycky vykouknou zpoza rohu, než vám jejich pointa (nebo vůbec to, že šlo o vtip) dojde, už se na obrazovce děje úplně něco jiného a tak se mnohdy zasmějete při jiné situaci. Což považuji za skvělou věc. Duo Richard-Depardieu možná až překvapivě docela sedí. Hezký, milý, humorný film. Ne tak ztřeštěný, jak by se od filmu s Richardem dale čekat, ale i to je z jedné strany dobře. Všeho moc škodí. (28.03.2011)

Matka je jistá, otec nejistý. Veber s tímto vědomím ukazuje otcovské figury jako s nevyhnutelnou naivitou, důvěrou, radostí a nasazením vrhající se do role, v které možná prohrají svoje geny. Ti čerstvější s větší vervou než ti unavení. Jedno zda jsou křehcí či tvrdí rváči. Jako dojemná pocta taťkům film má své kvality. Ovšem ve spojení s kriminálkou už odhaluje slabiny, do kterých se kritik zakousne slovy: "To je vidět, že Veber nedokázal téma vytěžit a musil přijít s nějakou vedlejší linií, která vlastně jen pramálo souvisí s tématem." +++++ Dík několika solidně napsaným dialogům a decentním hláškám ("Trpíte depresemi?" - "Tohle se s telefonem nedělá." - "Takže otec jsem já.") a kouzelně roztomile tajícím fotříkům silné ***. (22.11.2014)

"My jsme tvůj otec." Má-li matka za manžela ňoumu, tak do pátrání po synovi vyšle dva falešný otce. To dá rozum. Neřízená střela Pignon a ranař Lucas jsou na tuto práci ideální dvojka. Pignon problém způsobí a Lucas ho vyřeší. Tak to mám rád. Lucase bych bral za otce radši, ale Pignon je borec. Jeho konzumace kravaty neměla chybu, pokusy o pláč byly dokonalý a suverénní hlavička zmetkovi mě rozsekala. Tohle prostě v osmdesátkách Francouzi uměli. (26.12.2021)