Zoo Lock Down
Réžia:
Andreas HorvathScenár:
Andreas HorvathKamera:
Andreas HorvathHudba:
Andreas HorvathObsahy(1)
Pandemie ochromila chod lidské společnosti, ze zvířecí perspektivy se však svět příliš nezměnil. Pokud tedy nebydlíte v zoo. Andreas Horvath nás bere na návštěvu zoo v Salcburku, kam první lockdown přinesl prazvláštní klid. Život tamních zvířecích společenství jde dál i v nepřítomnosti publika, jen se namísto rozjívených dětí překřikují lemuři s plameňáky. Stranou od hlučícího davu lze navíc spatřit výjevy jindy skryté. Mikropříběhy z pavilonů, výběhů a terárií nesou typicky horvathovsky jemný smysl pro humor, kde hrají prim překvapivý střih, hravý zvukový design a tu rozverný, jindy zneklidňující hudební doprovod. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (2)
Sled záběrů na zvířata v ZOO, a na ošetřovatele, jak je krmí, ošetřují apod. Popravdě nechápu, v čem byl ten lockdown tak zvláštní, protože stejně tak by se ten film mohl natočit i mimo lockdown, prostě mimo otevírací hodiny. Ta zvířata by tam byla taky, a ošetřovatelé by je krmili, ošetřovali apod. úplně stejně. "Horvathovsky jemný smysl pro humor" zřejmě spočívá v přehnané hudbě a zvukových efektech. Horvath by už měl zůstat u lidí, Lillian byl mnohem lepší počin. ()
Pro diváka, který jako já ve Varech denně zhlédne tři filmy, v nichž většinou hrají prim závažná témata i deprese, byl Lockdown v zoo vítaným oddechem. Horvath sleduje tamní obyvatele s důrazem na vytváření mikropříběhů, z nichž některé jsou i díky roztomilosti zvířat veselé. Dovádění lemurů například doprovází čtverácká hudba a není potřeba doprovodného komentáře, který snímek nemá. Výrazný hudební podkres užívá Horvath také k navození zneklidňující až hororové atmosféry a několikrát nás zaskočí překvapivým pohybem zvěře – například při náhlém ponoření kajmana celý sál nadskočil. Zvuk, který v jedné části rovněž zvýrazňuje jekot přítomných dětí a přimkne nás k perspektivě vyplašených zvířat, je ale jedinou podnětnou složkou dokumentu. Záběrům jinak chybí jasné schéma, které by předkládané akce zpřehlednilo a nabídlo nějaká vyvrcholení, ať už humorná, nebo akční. Musí nám stačit, že dostaneme náhled do těch sfér zoo, kam se běžně nepodíváme, a jinak se nedozvíme nic nového. Že jsou zvířata v zoo primárně vězni, jejichž životy byly v době lidského lockdownu alespoň trochu svobodnější a klidnější, to za objevné zjištění hodné dokumentu rozhodně nepovažuji. Ale dobré úmysly a začlenění filmu vhodného pro dětské publikum lze připsat rakouskému tvůrci i pořadatelům festivalu k dobru. ()