V tieni upíra

Film o jednom z prvních zfilmovaných příběhů o Draculovi, avšak bez možnosti použití tohoto jména (nezakoupená práva). Film původní byl opředený nejedním nevysvětleným zmizením, případy pomatení a dokonce pověrám o nelidském původu představitele hrabě Orlocka Maxe Schrecka. Tyto tvrzení se časem začaly označovat, jako jedny z prvních reklamních tahů. Ve stínu upíra je ve své podstatě laciný film (jde o to zda schválně), který těží z účasti hereckých hvězd a pro filmového fanouška obrovsky zajímavým námětem. Ten se však daří plně využívat pouze v prvopočátku snímku. Později už převládá spíše snaha nějakým způsobem se alespoň dokopat ke konci, který však rozhodně stojí za odpuštění některých nedostatků a stejně tak i zvýšení konečného hodnocení. (19.04.2012)

Je zaujímavé sledovať hodnotenia i komentáre mojich obľúbených a i keď nie vždy sa musim prikloniť k tým pozitívnym, určite tie pocity prevládajú. Toto je legenda a pri legendách sa veľa toho nafúkne či prikrášli a tomto sa tých legiend veru urodilo. A môžem celkom bez prikrášlenia poukázať na fakt, že toto je celkom samostatný film, ktorý je čírou fikciou a s filmom  z roku 1921 má spoločného len niekoľko detailov. A keď to každý tak berie, je všetko v optimálnej pohode. Je samozrejme, že film je tak reálne natočený, že tie legendy, ktoré film dlhé roky živia ešte viac tento film znásobujú, ale ide naozaj len o film, ktorý je nádherne natočený, ale je to len čistý výmysel. A o to tu predovšetkým ide aby divák nenaletel na scenáristické fantazie. Herecké nezabudnuteľné kreácie  fantóma Dafoeho nech sú dôkazom pre všetkých, že aj takto sa dá dosiahnuť konkrétny ciel, lebo neviem si predstaviť niekoho lepšieho v tejto roli. Aj keď je vynikajúco natočený s bravúrnymi hercami, nemôžem ísť do plných aj keď si to hádam aj zaslúži, necítim to tak, tak aspoň silne 4*. (02.07.2023)

„Ve stínu upíra“ je krásnou ódou na staré horory a na staré principy vytváření děsu. Ukazuje, že zde máme dědictví skvělých filmů, a také to, že děs je možné vytvářet opravdu atmosférou, scénami, nikoli jen krví a monstrózně hlasitou hudbou. E. Elias Merhige natočil snímek, který stojí za to vidět, protože v něm najdete napětí, hrůzu, fascinaci i fanatismus. A přitom je to pořád zábavné. (30.03.2015)

Jak to bylo s doopravdy Maxem Schreckem, představitelem upíra v legendárním němém hororu Nosferatu? Měl tak dokonalý kostým (masku) nebo se jednalo o opravdového upíra, kterého si režisér Murnau velice draze koupil? Proč se při natáčení choval tak podivně a stranic se okolnímu štábu? To jsou základní věci, na které se snaží odpovědět rádoby strhující drama Ve stínu upíra. I když je nám jasné, že s tou odpovědí to nebude tak jednoduché, samozřejmě se o žádné její hledání nejedná, snímek je spíše o tom, co kdyby byl Max Schreck opravdu upír. Jedná se o námět nikterak originální, ale na druhou stranu velice zajímavý, vždyť tvůrci mohou touto cestou natočit horor o vzniku hororu... To se jim bohužel nedaří, zrazuje totiž samotný scénář, který je složen z nezajímavých situací spojených plytkou dějovou linkou. Děj je neuvěřitelně přímočarý a divák hned vše ví, Steven Katz před ním totiž nic neschovává, nenechává si žádná esa v rukávu, díky nimž by mohl na konci šokovat. Scénáristovi se dokonce ani nepodařilo stvořit nějakou tu větší škálu charakterů a hlavní protagonisty do ní přiřadit. Ono se vůbec zdá, že si psal scénář spíše jen tak sám pro sebe, a když se s ním chtěl pochlubit, bylo rozhodnuto, že bude podle něj natočen film. Stejně jako scénář je nezajímavá i režie, je sice vidět snaha o navození dobové atmosféry, ale nejsem si jist, zda byla opravdu nutná. Místo té dobové by se měli tvůrci soustředit spíše na napínavou atmosféru, mohli si s filmem více zaexperimentovat, aby byl zajímavější a objevily se v něm alespoň nějaké nečekané prvky... Teď už mi snad zbývá pochválit jen herce, protože ti odvedli opravdu dobrý výkon, zvláště Wiliamu Defoe, Udo Kierovi a Johnu Malkovichovi. Škoda... (27.01.2006)

Na máloktorý film som sa vo svojom živote tešil tak, ako na tento. Zrejme preto som intenzitu sklamania z neho pociťoval takmer ako "zradu". Mehrige mal v rukách skvelý nápad a viac ako lukratívnu látku: film vo filme /navyše z obdobia najmagickejšieho veku kinematografie - teda nemeckého expresionizmu/ a ešte k tomu dve kultové postavy. Záhadného divadelného herca Maxa Shrecka a Friedricha Murnaua, geniálneho režiséra, feťáka, homosexuála a neurotika. Po predchádzajúcom Mehrigovom filme Begotten som bol presvedčený, že tento námet nemohol získať lepšieho režiséra. Ale omyl! Všetky potenciálne silné momenty a línie príbehu sa Mehrigovi zliali do nezáživnej, nenápaditej, chvíľami nudnej story, ktorá sa - prečo to nepovedať - na celej atraktivite témy iba bohuposto vezie. A spolieha sa na pointu, ktorá visí vo vzduchu vlastne od začiatku. Willem Dafoe to nemal ľahké, a veruže to jeho trápenie sa s postavou občas nedopadlo najlepšie. Jeho kreácia má z uhrančivosti Maxa Schrecka sotva zlomok, chvíľami sa dokona prepadáva až do akejsi komickej karikatúry samého seba. Ani s postavou Murnaua to nedopadlo najlepšie, hoci najmä vinou scenára - takže aj skvelý Malkovich už svojej postave viac "freakovstva" vdýchnuť nestihol. Tak ako Mehrig by to nakrútil v podstate ktorýkoľvek režisér "strednej" triedy. Oplodnenie témy kongeniálnym režisérskym dychom a duchom skrátka nenastalo. Za normálnych okolností by som dal dve hviezdičky, ale ako človek, ktorému zaplesá srdce pri akomkoľvek vampírskom zakúsnutí sa do celuloidu dávam aj "protekčnú" tretiu. (24.08.2006)