A potom prišla láska...

Kdyby pod vlivem houbiček při čarodějném sabatu těchto čtyř dam, přiletěl sám Lucifer na pařezu a obcoval by se ženami v temném lese, pak by snad nějaká láska přišla. Ale takhle přijde velký prd. Je to autentické, hodně se rozjímá o životě, padne mnoho obecných pravd a je tu potenciál zaujmout především ženy, které si něčím takovým právě prochází. Mladý Šimon Holý má sice talent rozebírat ženskou psychiku, ale nepouští se do hloubky, klouže po povrchu a zanechává za sebou jen melancholickou šmouhu, která končí v chladné přítomnosti. Po závěrečném A pak přišla láska to vypadá, že přijde druhá část, ta zajímavější. Ale nakonec nic nepřichází a já odcházím bez jakéhokoliv dalšího hlubšího prožitku. (06.07.2023)

Nejlepší vztahový máma-dcera drama co jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Hodnotim hlavně dialogy a celkovou věrohodnost. Na poměrně mladýho tvůrce mi to přijde ohromně vyzrálý. A co já vim, třeba samotnej fakt, že za něco vyplázneš desítky tisíc, ti ve výsledku pomůže dojít k nějaký katarzi. #kviff56 (75%) (30.10.2022)

Já tomu dám 4/5, protože herecké výkony v posledních 40 minutách se v českém filmu dlouho neviděly. Režisér nechal herečkám prostor v dlouhých, i několikaminutových, záběrech, aby se rozehrály. A je to herecký koncert, zejména Pavly Tomicové. A ten pomalý rozjezd ze začátku k tomu v podstatě patřil, stejně jako závěrečné vyznění příběhu. (04.06.2023)

Vůbec nechápu přirovnání tohoto snímku ke chcípáckým filmům, protože ty se vyznačovaly nemístnou adorací problematických mužských hrdinů, zatímco Holý spíš naopak ukazuje hledání lásky a štěstí ženami, jimž se takoví muži po několik generací připlétali do cesty, a nevnucuje jednoznačné interpretace. Jakkoliv záměrná rezignace na propracovaný scénář občas vede k natahování slabších scén, tak z větší části se taktika ponechání prostoru pro improvizaci perfektně vybraným herečkám (Tomicová, Venclovská, Hofová, Soukupová) rozhodně vyplatila. Kromě autenticity emocí i dialogů bych jako výhodu tohoto přístupu viděl i to, že se tím eliminovalo riziko využívání ženských postav jako pouhých autorových projekčních pláten vlastních idejí či traumat. Aktuální téma ezoteriky je pojato lehce satiricky bez zbytečného shazování či moralizování, ale přestože většina cílového publika asi bude sdílet skepsi dcery Sáry, tak zejména nesporné čarodějné charisma Hofové v kombinaci s uměřeně magickou kamerou Jany Hojdové přece jen vytvoří pocit, jestli na tom všem náhodou opravdu něco léčivého není. Velmi zdařilé jsou taky dvě scény, v nichž Tomicová vede jakési podivné pseudoterapeutické focus groups pro bio produkty s perfektním ženským komparsem, v němž mimo jiné zasvěcené potěší svěží výkony kulturních publicistek Hany Řičicové (doufám, že tímto její herecká dráha nekončí, protože má opravdu sugestivní mimiku) a Jany Patočkové. (13.06.2023)

Počin je mimořádně odvážný v tom, kolik prostoru ponechává herečkám k volné improvizaci. Možná právě díky tomu zvládá bravurně proniknout do nitra pozoruhodných charakterů a přenáší na diváka intenzivní emoce. Intimní art o léčbě rodinných a mezilidských vztahů, jehož doménou je krásná poetická kamera. (04.08.2022)