Medveď

Maso se důkladně dusí, omáčka bublá, z kořenové zeleniny jsou vmžiku kostky. A furt někdo ječí. Pohled na chod kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland plný několika ztracených existencí je poměrně náročný. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné opravdu vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti, protože… (04.02.2023)

Zákazníci žádní kravaťáci. Žádná franšíza, ale podnik, který vedlo už několik generací. Na sendvič s hovězím tady slyší. Každopádně nevím, zda po dni v práci plném nejrůznějších problémů potřebuju sledovat uječené kuchaře, kterým se pořád něco nelíbí, celé je to zaskládané nadávkami a úzkostnými stavy. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti... druhou sérii si nechám ujít! (02.02.2023)

Maso se důkladně dusí, omáčka bublá, z kořenové zeleniny jsou vmžiku kostky. A furt někdo ječí. Pohled na chod kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland je poměrně náročný. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Totální chaos a hádky mezi kuchaři můžou začít. (20.01.2023)

Ron z chicagské hygieny, na kterého byli zvyklí, zemřel. A přišla jeho kolegyně. A soudě podle minulého dílu to nevypadá, že by musela být úplně důsledná. Protože tenhle malý chicagský podnik je plný nezdravých návyků, za kterými stojí několik ztracených existencí. Snad jen cynická a ambiciózní kuchařka Sydney chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád. Samozřejmě vedle nového šéfa Carmena, který se musí nejprve rozkoukat. Věčně oponující Richie se nám pak v autě „otevře“ a asi to má ukázat, že není takový kokot. Pořád je! (20.01.2023)

„Čím víc o Michaelovi vím, tím míň ho chápu.“ Malý podnik v Chicagu. Něco mezi bistrem a restaurací. Zákazníci žádní kravaťáci. Žádná franšíza, ale podnik, který vedlo už několik generací. Carmen to nechce zabalit. Po starším bratrovi, bývalém majiteli, který spáchal sebevraždu, převzal finanční výkazy i dost toxický tým spolupracovníků. Každý byl totiž zvyklý dělat posledních pár let jen to své, na okolí se neohlížel, pomocnou ruku nenabídl... pro mnohé je nicméně tenhle chaos v určitém smyslu přirozeností. Kamera a střih jedou na maximum. (20.01.2023)

Zatímco v podniku na sebe kolegové překvapivě nekřičí, duo Carmen a Richie zajišťuje občerstvení na dětskou narozeninovou oslavu. Xanax k potlačení úzkosti v ovocném koktejlu pobavil, ale jinak pořád nemám pocit, že jsem si k postavám našel alespoň úzkou cestičku. Sydney se dál pokouší vnést do absolutního chaosu nějaký systém, výrazně starší (a zkušenější) Tina nehodlá mladé pískle poslouchat. Nicméně její „přerod“ je jak z úplně jiného žánru. Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. (23.01.2023)

Tak nevím, zda po dni v práci plném nejrůznějších problémů potřebuju sledovat uječené kuchaře, kterým se pořád něco nelíbí, celé je to zaskládané nadávkami, úzkostnými stavy, hádkami. Pracovat v tak otřesné atmosféře, to musí být očistec. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum droga a jakási přirozenost. Na druhou stranu je tu další záblesk změny: kuchyně je bez šťávy, tým musí o to víc v náhradním venkovním řešení spolupracovat. Pořád je to našlapané solidní kamerou a střihem, pořád je to nicméně poměrně vyčerpávající sledovat. Ano, v profesionálním provozu se věčně nestíhá, ale že by to byl až takový zoufalý pohled plný situací vyhrocených do extrémů…? (23.01.2023)

Mastnota se drží na prstech kuchařů i stěnách téhle noční můry, teda kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland. Ve městě stojí už několik generací a má svou stálou klientelu. Na sendvič s hovězím tady slyší. Ovšem slyšet jsou i časté hádky a nadávky, ač tentokrát se to trochu zmírní. Asi ticho před bouří. Sydney pracuje na jídle (žebra dušená v kole s rizotem), které by ráda začala posílat ven coby specialitu podniku. Její čas prý přijde. Jídlo mezitím nabídne „náhodnému“ hostovi. Celkově se mi existenčně ztracená partička kuchařů pod kůži rozhodně nedostala. (23.01.2023)

Neskáču dva metry vysoko, ale natočení na jeden vtahující záběr udělalo své. Samozřejmě se četně omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné opravdu vytížené restaurace, kdy směna šéfkuchaře Stephena Grahama sotva začala a už nestíhá. Výsledek je svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože zapnuté předběžné objednávky. Totální rozpad věcí i elementární slušnosti. Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Snahu to zvládnout vystřídá výbuch, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Každopádně vrchol první série. (25.01.2023)

Podstatná změna tempa a hlavně nálady. „Uvnitř smutný“ Carmen se na sezení dlouze (a částečně na jeden záběr) rozpovídá o svém komplikovaném vztahu s mrtvým bratrem. Smíření? Šťastný konec? Nebo vše přijde až s předaným „dopisem na rozloučenou“? Proměnou prošli i jeho kolegové, kteří snad vůbec poprvé nepracují ve spěchu a ve stresu. I přesto, že je poslední epizoda „jiná“ a výrazně zvolnila, platí, že jsem se s postavami těžko sžíval. Stále z nich čiší zranitelnost, stále se vzpírají. The Beef ukončil provoz. Ale jen na čas. Nová štace se ale beze mě určitě obejde. (26.01.2023)