Soumrak samurajů

silný snímek vyprávějící o konci "éry mečů" a dávající dohromady portrét mistrného šermíře a samuraje Yoshimury (který mi svým optimismem a ukecaností trochu připomínal Roberta Benigniho:), vydělávajícího peníze pro rodinu ve službách posledního Shoguna Tokugawy. Až na občasnou zdlouhavost a s tím související přehnanou stopáž nemám co vytknout. (08.06.2009)

Na tento film jsem se docela těšil, jelikož samurajská témata mám velmi rád. Bohužel to nedopadlo pro mě úplně tak, jak napovídá celkové hodnocení. Nemůžu zpochybnit krásu některých scén, chování právého samuraje s nádhernými vlastnostmi, které bylo obsaženo v krásné větě Yoshumurova syna: "I can´t leave the father I love to cross the River of Death alone", ale snímek byl na hodně natahovaný, že jsem se přistihl parkrát při dojemných scénách, že se hodně nudím. Druhá polovina je o kus lepší než ta první, která velmi dobře vrcholí v závěru, další nešvar tohoto filmu je docela problém sledovat v první půli dějovou linku s flashbacky. Pro oddané samuraje si přidejte hodnocení navíc jak je libo, ale za mě jen 50 %. (03.07.2011)

Pomerne silný príbeh, podávaný spätne formou spomienok dvoch účastníkov udalostí okolo samuraja Yoshimuru a japonskej občianskej vojny, do ktorej boli jednotky Shinsengumi, ktorých bol Yoshimura členom zapojené, pričom každý z nich sa na vec díval z odlišného uhla pohľadu, čo v očiach diváka vytvára určitú metamorfózu tejto, sprvoti možno nepríliš sympatickej postavy. (15.08.2014)

Film, který ve mně evokoval zlatou éru samurajských filmů šedesátých let. Důraz je kladen spíše na jejich životní filosofii, než na bojově umění, přičemž vše je součástí posmutnělého byť nijak zvlášť strhujícího příběhu. Zaujmou především skvělí herci v obou hlavních rolích, ale po filmařsky je film klasické odvyprávění příběhu bez jakékoliv přidané hodnoty. Jako fanda tohoto subžánru považuji Soumrak samurajů za mírně nadprůměrný film, který však nedosahuje kvalit děl Akiry Kurosawy, Kihachy Okamoty, nebo Masaky Kobayashiho. Jen se jim přibližuje. (28.11.2011)

Moje nová srdeční samurajská záležitost. Krásný retrospektivně vyprávěný příběh o cti samuraje, cti manžela/otce a cti člověka. A to vše v pozadí soumraku Šogunátu a tím i samurajů a nástup nové éry. Přes dvě hodiny krasně provedeného děje, výprava, herecké výkony, příběh, režie. A akční scény jsou taktéž na jedničku. Kanichiro je můj nový hrdina. Nemám moc co dodat, Mibu gishi den je mým novým favoritem na žebříčku vizuálních děl z doby feudálního Japonska. Protože je to skvělá záležitost od první minuty, do poslední sekundy (a kdo chce, může se kochat i během titulků). (06.09.2015)