Réžia:
James MangoldKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
T Bone BurnettHrajú:
Joaquin Phoenix, Reese Witherspoon, Ginnifer Goodwin, Robert Patrick, Dallas Roberts, Dan John Miller, Larry Bagby, Shelby Lynne, Tyler Hilton, Waylon Payne (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
V roku 1955 vkráčal drsný, vyziabnutý gitarista, ktorý si hovoril J. R. Cash (Joaquin Phoenix) do vtedy ešte neznámych Sun Studios v Memphise. Tento okamih mal neskôr nezmazateľný vplyv na vývoj americkej kultúry. Za pomoci úderných akordov a hlasu, ktorý bol hlboký a temný ako noc, privádzal Cash s obrovskou intenzitou na svet piesne o zármutku a bolesti, ktoré boli odvážne, plné skutočného života a líšili sa od všetkého, čo malo dovtedy publikum možnosť počuť. V ten deň odštartovala úvodná etapa dlhej kariéry Johnnyho Casha. Okrem toho, že prišiel s priekopníckym a originálnym zvukom, ktorý sa neskôr mal stať inšpiráciou pre rockové, country, punkové, folkové i rapové hviezdy, vydal sa tiež na cestu dramatickej osobnej premeny. Počas najdramatickejšej etapy svojho života – v priebehu ktorej stál tvárou v tvár svojim démonom, bojoval o lásku, ktorá mu pomohla odraziť sa odo dna a naučil sa balansovať na tenkej hrane medzi skazou a spásou – zmenil sa zo sebadeštruktívnej popovej hviezdy na kultového „Muža v čiernom“... (TV JOJ)
(viac)Videá (2)
Recenzie (836)
Bravúrny životopisný film s fantastickými hereckými výkonmi v hlavných úlohách. Prekvapil ma hlavne Phoenix, nikto by tak nezahral Johnyho Casha ako on, pre túto rolu sa narodil, fantastický výkon. Film je prešpikovaný pesničkami, ktoré ma oslovili, a to aj napriek tomu, že tento žáner hudby moc neobľubujem. Asi to je tým, že Johnny Cash bol proste fenomén, ktorý ovplyvnil mnohých spevákov a kapely. A to nehovorím o jeho "zaujímavom" životnom príbehu. Pre mňa jasný plný zásah. ()
Johny Cash měl docela zajímavý život a většinou v něm nebyl zrovna za toho hodného muže, proto jsem jen rád že se ho ujmul vynikající Joaquin Phoenix, protože v jeho podání je naprosto uvěřitelný a spolu se svou filmovou partnerkou a Cashovou hudbou jednoznačně kralují celému filmu. Ten je sice místy až příliš protahovaný a trochu nudný, ale jako životopisný film o jedné z nejvýraznějších postav hudby určitě za vidění stojí. 7/10 ()
Phoenix je přesvědčivý a Witherspoonová k mému velkému údivu též a životní příběh Johnnyho Cashe zdá se dost silný, aby divákovu pozornost udržel. Přece však budu remcat - zpěvákův pád na dno je sice vykreslen mistrně, slaběji pak jeho vzestup. Jeho obrácení je ve filmu téměř zamlčeno; snad aby se zamezilo diváckému pohoršení nad tím, že z Cashe se na ne až tak úplně stará kolena stal praktikující evangelikální křesťan a že jím až nadosmrti zůstal, a že leckdy nezpíval jen o psancích a vyděděncích, ale taky o Pánu Bohu. Toho zamlčení je škoda, protože když o Kristu zpívá Cash je to (jazykem dneška) mnohem víc cool, než když se o to na Andělu pokoušejí misionáři z Triumfálního centra víry. To, co je ve snímku řečeno, je v pořádku, problém je spíš v tom, co řečeno není a mělo by být. Druhá pak námitka se týká zpěvákovy první ženy a jejího postupného odsunutí ze scény. SPOILER: Byl jsem velmi zklamán happyendem. Žádost o ruku uprostřed písně před publikem je sice romantická, ale doufal jsem, že June - tak jako v předchozích letech tolikrát - zase řekne ne, už jen proto, že si nemůže vzít někoho, kdo již ženatý je. Ptal jsem se, co je s Vivian. Těžko však tvůrce biografického filmu vinit za to, že se drží skutečnosti... ()
Tak tedy nevím… být fanouškem Johnnyho Cashe, podobně pojatá biografie mě dost rozladí. Jasně, nebyl jedinou celebritou, která ujížděla na drogách a alkoholu (to ani zdaleka ne), ale film vyznívá, jakoby Cash ani neměl přívětivější tvář (když pomineme, že uměl – pod vlivem drog – dobře zpívat). Během sto třiceti minut opustí manželku, několikrát se pohádá s přítelkyní, vůbec nevychází s otcem a do toho se láduje hrstmi prášků, které zapíjí vydatnými loky piva. Závěrečné procitnutí přichází vyloženě aby měl film happy end a silně pochybuji o podobné růžovosti reality. Jakožto nefanouškovi jeho muziky, potažmo osoby, mi to může být vcelku jedno, naopak bych měl ocenit pokus o otevřenější biografii, což je s výkonem Whitherspoonové vlastně to jediné, co stojí za vyzdvihnutí. Walk the Line není ani náhodou film špatný, je prostě příliš obyčejný, příliš akademický – tedy přesně takový, jako většina životopisných filmů o slavných osobnostech. Otázka zní „mohl by být lepší?“. Po pravdě - asi ne. Prodej Cashových desek po premiéře prudce stoupl, Oscaři byli dle zásluh rozdáni... nikomu by tedy nemělo vadit, že po tomto filmu za půl roku ani pes neštěkl. 70% Zajímavé komentáře: Silas, jojinecko, Nomád ()
Johnnyho Cashe mám rád a jeho hudbu zbožňuju. Ray mi otevřel oči a ukázal geniální jazz, přes který jsem se dostal k výbornému country a poznal i Johnnyho. Můžu snad zachovávat objektivní pohled na film, v němž před mými zraky najednou ožívá legenda a zpívá písně, které denně zaplňují mé reproduktory? Nestydím se, že když zdrcený Phoenix začal v nahrávacím studiu hrát Folsom Prison Blues, z očí se mi vyvalily slzy, protože ta bezmoc, ale i naléhavost byly skutečně znát, zvlášť když si uvědomím, jak se později skladba proslavila. V takovém stavu jsem prožil prakticky celý film. Phoenixovi snadno uvěříte jeho převtělení (hlas i výška téměř odpovídají) a živá vystoupení, která tak naplno prožíval, patří mezi nejsilnější části filmu. Jen je trochu škoda, že ho režisér vždy nenechal hrát víc než jednu skladbu – a občas pouze její konec. Dobře je tady zachycena i podstata country skladeb – když se Raye Charlese v Rayovi ptali, proč má rád country, odpověděl, že miluje příběhy. Díky tomu, že je ve Walk the Line vyprávěno i Cashovo dětství, sami se přesvědčíme, jak moc jej poznamenalo, aby své zážitky vložil do textů Kdo Johnnyho neznal, může si o něm i jeho hudbě udělat, řekl bych, solidní obrázek, a pro nás, kteří ho už nějaký ten pátek posloucháme, je to nádherný dárek, pocta hudební ikoně, ke které se budeme vždy rádi vracet a s dojetím sledovat jeho přetěžký život. ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (39)
- Producentům trvalo čtyři roky, než získali práva na příběh od Jamese Keache, který byl přítelem Johnnyho Cashe a jeho rodiny. Poté, co Keach souhlasil, trvalo další čtyři roky, než byl film natočen. (imro)
- John Carter Cash, syn Johnnyho Cashe a June Carterové, si ve filmu zahrál malou roli Boba Neala. (Zdroj: ČSFD)
- Názov filmu Walk the Line v slangovej angličtine znamená: 1. Udržiavať krehkú rovnováhu medzi jedným a druhým extrémom, t. j. medzi dobrom a zlom, zdravým rozumom a šialenstvom, slušnosťou a dekadenciou atď. 2. Správať sa; dodržiavať zákon a/alebo morálne normy; kráčať po priamej ceste slušnosti dodržiavaním pravidiel; "kráčať po priamej a úzkej ceste". (YoZo8)
Reklama