Sen wa, Boku o Egaku

Další skvost mezi japonskými filmy letošního roku. Film nejen o japonské tušové malbě, ale především o hledání sebe sama, hledání vlastního sebevyjádření a o posunutí se v životě vpřed. Divák postupně odkrývá smutek a životní tragédii, se kterou se v nitru potýká hlavní postava, a spolu s ním a dalšími postavami podnikne cestu za vnitřním usmířením a vyjádřením emocí skrze umění. Je to krásný snímek, ve kterém se v prostředí tušové malby sejde hned několik zajímavých postav – každá z nich je jiná, ale všechny jsou svým vlastním způsobem sympatické. Obzvlášť se mi líbil mistrův pomocník „strejček“ Nišihama, který uchvátí svou otevřenou, veselou a vyrovnanou povahou a v průběhu filmu se projeví ve svých plných barvách. Hezká a nenásilná narážka na zaslepenost konzumní společnosti taky potěšila. Takhle přesně vypadá film podle mého gusta – vyvolá emoce, zaujme svým obsahem (včetně potenciálu nadchnout diváka pro umění tušové malby), a zanechá vás po skončení v příjemném povznášejícím pocitu. (Viděno 29.10.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,6★)~ (08.11.2022)