Smiem prosiť?

Zabehnutý chicagský právnik John Clark rieši krízu stredného veku netradičným spôsobom. Nenajde si mladšiu milenku, neprepadne hazardu, alkoholu alebo nedaj bože drogám. Prihlási sa do súkromnej školy spoločenského tanca. Je to remake rovnomenného japonského snímku, ktorý v roku 1996 natočil režisér Masayuki Suo. V americkej verzii si zahrali známi hollywoodskí herci. Mňa najviac potešila nádherná Jennifer Lopez. Nerád tancujem. Nemám ku tomu vzťah. Nedokážem týmto spôsobom vyjadriť svoje emócie. Preto ani filmy o tanci mi nič nehovoria. Toto je jeden z tých lepších, čo som videl. Neteenagerský tanečný film. ** (11.02.2010)

Venuša Lopezová tancovala ako o dušu, no i keď jej epizódy s Gereom boli čarovné, v rámci celkového príbehu to bola zle napísaná, zbytočná postava a do popredia sa tak dostávajú postavy vedľajšie. Keby sa režisér viac venoval vsťahu Gere + Sarandon mohla by jeho ináč sľubná romantická komédia vyznieť presvedčivejšie. (06.10.2006)

Klasická americká romantika. Působí příjemně, oddechově, ale měl jsem pocit, že něco podobného, s podobnými, ba přímo stejnými herci jsem už viděl. Po roce jsem si ani nevybavil, o čem ten film je. A to název hodně napovídá:-) Takže jednou taneční lekce stačily, ale podruhé jsem už zadaný. Zlatá šedesátá. (07.02.2009)

Smím prosit je neškodný oddechový film, který je koneckonců i komedií, a kupodivu ne rádoby komedií zaobalenou ve sladké limonádě milostných frází (což si zřejmě řada diváků dokázala lehce představit, pokud přihlížím k onomu jakoby páru Gere-Lopezová). A právě ona nezávadnost -hnusné slovo, ale jiné těžko nalézt- v intencích milostných nás přenáší k oné komice, kterou hlavně zastupuje řada vedlejších postav, počínaje ztřeštěným latinářem-právníkem v paruce a konče manželkou, která si najímá detektivy, aby odhalili pravou podstatu manželových pozdních návratů. No a pak je tu ona vážnější část reprezentována hrdinovým vnitřním komentářem a zarytě smutnými pohledy zhrzené tanečnice, nic proti, ale to předchozí bylo přece jen o stupínek lepší. Smím prosit je nenápadný optimistický film, a ač jsem neviděla japonskou předlohu (která má asi trochu jiné aspirace dané odlišnou kulturní mentalitou), oblíbila jsem si ho. (30.09.2005)

wohoho...tak si len surfujem po csfd a lietam cez rozne filmy a narazim na tento kusok, kt. som videl na zaciatku mojej filmovej kariery ja to neohodnotim??...napravujem, a dobre si ete pamatam, ako trosku az nasilu hrana lopezova a gere dosiahli v zivote statstie prostrednictvom tanca....jednorazovka skor pre tych vacsich romantikov/ticky, ktori nemaju vela fantazie (12.01.2008)