Tretí muž

Tak bohužel, šokující odhalení jsem tak nějak v průběhu filmu odtušil a furt mi prudil hudební doprovod, kterej se mi k tomuhle snímku prostě vůbec nehodil. Kamera opět výborná a hra stínů až neuvěřitelná. Závěrečná honička mi aspoň dojem trochu vylepšila. Bohužel tu geniálnost jsem ve Třetím muži nenašel. (13.01.2011)

Skutečně nepostradatelný snímek raného politického thrilleru, jenž mívá na většinu diváků doslova omračující účinky,a to jak svým originálním pojetím nejen svého tématu, tak i experimentálním použitím skutečných exteriérů. Na mě pak dále zapůsobilo především hlavní hudební téma (Hádám, že se jedná o citeru.) (30.03.2005)

Třetí muž se stejně jako nejlepší kousky od Hitche nebo Wellese prostě nikdy neokouká. Silný greenovský příběh i ústřední myšlenka (můžu zradit přítele, když zjistím, že je to hajzl?), skvělé obsazení, jedinečná atmosféra vybombardované Vídně a nezapomenutelná hudba. S každým zhlédnutím mám ten film radši. Teď konečně i na Blu-rayi. (19.09.2010)

Distribuce v Česku prohlašovala, že podle britských fanoušků se jedná o nejlepší snímek všech dob. Na svoji dobu to byl jistě vyjímečný film, ale šířit o něm výše uvedené mezi konzumenty dnešních komerčních hitů by patrně znamenalo sklidit pár pošklebků, protože čas ve filmovém průmyslu běží rychle a bezmála 60 let je prostě znát..Koncem 40. let bylo revoluční především rozsáhlé využití exteriérů a ponuré rozvaliny vybombardované Vídně dnes tomuto thrilleru dávají téměř rozměr válečného dokumentu.Výborný Welles, za zmínku stojí kamera a nasvícení, několik výborných scén jako je divoká honička napříč městem, která překvapivě končí na literární přednášce. Na druhé straně nevyrovnané tempo a zdlouhavé scény (zejména závěrečná čtvrthodina v kanalizačním systému) . Celkový dojem 80 %. (06.05.2007)

Z počátku mě mírně iritoval Reedův záměr použít do příběhu z chladné Vídně hudbu hawaiského střihu, ale postupem času mě tahle zvláštní kombinace začla bavit a dodávala příběhu potřebný rytmus. Pamětihodná je určitě tísnivá nálada, kdy Cottena často obklopuje němčina, které nemůže rozumět a tudíž je často mimo kontext. A samosebou pak první zjevení Orsona Wellese a ten lyšácký úsměv, když na jeho tvář dopadne světlo z protějšího okna. Skoro výtečné. A ke všemu ta poslední scéna (viz. zajímavosti). 85% (17.06.2009)