Hitokiri

,,BEZE MĚ BY LOAJALISTI Z TOSY NEBYLI NIČÍM.“... /// Loajalita s těmahle, neloajalita s těma, klan Tosa, klan …., klan …, kus japonský historie, včetně Izo Okady, kterej by chtěl bejt hrdinou NOVÝHO ŘÁDU. V dlouhý stopáži se nejdřív budete muset zorientovat kdo s kým a kdo proti komu. Pak na historickejch souvislostech, plnejch politickejch intrik, sledujete vzestup a pád jednoho samuraje. Ucházející (možná že i víc než to) práce s katanou a dramatický drama, plný psychologie mysli prostýho člověka. Milovníci japonskejch westernů, samurajskejch filmů a žlutý historie šáhnou do trenek. Já se sekl vo stůl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Hitokiri Izo“, kterou v roce 1968 napsal Ryotaro Shiba číst nebudu. 2.) Miluju ty japonský lidový příběhy. Třeba ten ,,O lovcovi a jeho psovi“. 3.) Ukřižování na japonskej způsob? (Tak se ukaž!) 4.) Thx za titule ,,Lepros“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.06.2013)

Perfektní záležitost, výborný děj a scénář, postavy a naprosto excelující Katsu. Ten zde ztvárňuje netradiční roli "burana", který se umí jen ohánět mečem a kosit na kusy kohokoliv na příkaz svého "pána" (Nakadai). Jak to ale bývá, pes se později vymkne kontrole a utrhne ze řetězu. Katsu za to padne až na nejhlubší dno nejen materiální, ale zejména psychické a duchovní (úžasný herecký výkon!!) ... Závěr fimu jsem rozhodně nečekal v takové podobě, o to větší to pro mne byla pecka ... Film není nacpaný tradičními "katana-rubárnami", ale pokud k nim dojde, jedná se o excelentní choreografickou práci plnou syrového násilí, zvířecí zběsilosti, až neuvěřitelnými stříkanci krve a nějakými těmi gore-efekty, které jsou excelentně na svoji dobu provedeny ... Faktem ale zůstává, že o souboje zde skutečně nejde ... (05.04.2010)

Nemůžu si pomoct, lehké přehrávání beru v Japonských filmech jako samozřejmost, ale tady ho bylo na můj vkus až moc... Stejně jako tu bylo moc krve, která stříkala v mohutných proudech takřka jako z hasičské hadice na krajském kole soutěže požárních družstev, navíc s jasně červenou barvou, kterou by nedokázalo docílit ani chemické družstvo z Rumunské velkovýrobny kečupů... Tím se dostávám k jedné věci - k barevnému obrazu, ten je totiž moc běžný a nezajímavý, tedy alespoň s ohledem na Gošovu černobílou tvorbu se mi tak jeví. Je celkem příjemné, že hlavní postava je v podstatě nebetyčné hovado, navíc klasicky žádná postava nestojí v kolonce hodný/zlý (ale někdo je možná trošku ošklivý). Přesto pořád zůstává Hitokiri povedenou samurajádou, s neblbým příběhem. " Stačí, když řekneš tenchu! " (31.03.2013)

Bohužel jednou to přijít muselo. Toto je poprvé, co mě Gosha zklamal. Příběh je příšerně ale příšerně pomalý a roztahaný a až na několik zajímavých scén není nijak působivý. Chyběla tomu správná atmosféra. Rozžhavené ulice letního Kjota a zpocení Japonci to prostě nebylo ono. To by se možná hodilo k dramatu o japonských prostitutkách, ale k temná samurajská řežba spíš vynikne v dešti nebo na sněhu :-)) Barvy mi přišly taky takový nevýrazný. Možná, že by se film víc vyjímal černobíle. Katsu zahrál dobře, Nakadai taky, ale byl příliš upozaděn. (27.01.2011)

Velmi temny samurajsky film s vynikajicimi Shintaro Katsuem jako vrazdicim ne zrovna prilis chytrym vazalem Tatsuyi Nakadaie, ktery ke konci doby Edo konspiruje za pomoci svoji vlastni neuveritelne prohnanosti. Dej nas prenese do stareho Kjota a cajoven v jeho potemelich ulickach kde na sebe potoky krve nenechaji dlouho cekat. Pusobiva kamera jen podporuje drsnou atmosferu celeho snimku. V jedne z hlavnich roli se objevuje i slavny japonsky spisovatel Jukio Misima, ktery z deje filmu odchazi uplne stejnym zpusobem jako rok po te i ze sveho skutecneho zivota. (29.12.2007)