Hombre mirando al sudeste
Man Facing Southeast
Obsahy(1)
V areálu psychiatrické léčebny se jednoho dne objeví záhadný muž. Hraje skvěle na piano, ostatní pacienti ho mají rádi a on o sobě tvrdí, že je hologram z jiné planety. Doktor, jenž ztratil víru ve svou práci, si dá jeho vyléčení za svůj hlavní cíl. Ale je co léčit? (noximo)
Recenzie (23)
Poselstvím humanistické, náladově neukotvené (cynismus, melancholie, nechutný optimismus, melodramatická sentimentalita) sci-fi. Možná jde – jako v případě mezinárodně známější Oficiální verze – o reflexi přechodu argentinské společnosti od fašismu (kontrolované, normované podmínky psychiatrické léčebny) k demokracii, možná o velmi obecné podobenství o světě ztrácejícím víru a zcela určitě o významný inspirační zdroj pro Svět podle Prota. Subiela (režisér a scenárista) staví do kontrastu unaveného psychiatra, který ztratil chuť žít a přijal svou mrzkou existenci, vyhrávaje po večerech teskně na saxofon a člověka (člověka?) s jasnou vizí, který říká pravdu, i když ví, že mu nikdo neuvěří. Z dlouhých dialogů těchto dvou mužů a z „explicitních“ scén zázraků se nejen dovídáme nadbytek informací, vše je završeno doslovným, všeshrnujícím epilogem. Schází prostor pro nevyslovené, jen tušené, kvůli čemu film zklamává na duchovní rovině. Spiritualitu marně dohání náboženskými chorály, jež mimo jiné zní v přespříliš pestrém soundtracku. Saxofon, varhany, housle nebo elektronická hudba přehlušují dialogy a podobně jako neodůvodněné kamerové nájezdy a jízdy odvádějí pozornost od sdělení. Jako kdyby si režisér chtěl vyzkoušet, kolik různých prostředků k přibarvení šedivého vyprávění kinematografie ve své svobodnější podobě nabízí. Jedinkrát jsou instrumenty, které Muž hledící na jihovýchod diriguje, dokonale sladěné a vyvolávají mimořádně silný emocionální efekt – příznačně právě ve scéně, kdy si Rantes podmaní celý orchestr. 65% ()
Muž hledící k jihovýchovu, který se stal více než inspirací tvůrcům amerického filmu Svět podle Prota mě zaujal stejnou měrou jako jeho následovník. Tento argeninský kousek plyne po celou dobu ve vážnější poloze, nekoná se žádné odlehčení v humorných situacích. Témat k úvahám a přemýšlení je tady snad jestě více. Třeba i smysluplnost současné psychiatrické "léčby". Lidská psychika a duševní nemoci jsou určitě jednou z nejvíce neprobádaných oblastí medicíny a většinou se místo léčení jen tlumí příznaky. Byla to ale v tomto případě duševní nemoc? Byl z jiné planety opravdu nebo se jen tak cítil, stejně jako mnozí Pozemšťané uprostřed svých rodných bližních? Nejsilnějším místem filmu pro mě určitě byla návštěva koncertu a pacientovo dirigování Ódy na radost. ()
Hudba - Pedro Aznar. Na saxofon hraje - Anders Boiarsky. Kamera - Ricardo de Angelis. Režisér Elisio Subiela věnoval tento film svému otci. CITÁT - Vítejte v pekle............ V psychiatrické léčebně se jednoho dne zjistí, že mají jednoho pacienta navíc. DIALOG: DOKTOR DENIS - Jak jste se sem dostal? RANTES - Na Zemi? Kosmickou lodí................. Je to nejlepší místo, kde se dá říci pravda - blázinec. Je velmi zajímavé sledovat rozhovory doktora Denise a údajného mimozemšťana, kterého pojmenovali Rantes. CITÁT - Já jsem určitý druh projekce a vy doktore jste robot, ale nevíte o tom.............. Mám za to, že scéna v jídelně okolo 35 minuty dá divákovi odpověď na to, zda je Rantes blázen nebo mimozemšťan. Film má několik chyb. Například mi nejde do hlavy, jak si doktor může dovolit vzít svého pacienta mimo areál blázince a ještě mu svěří své děti. Další ze záporů je hudba. Sice tu zní krásný saxofon, ale nic nedokresluje je jen takový samotář, který působí až rušivě. CITÁT - Pokud nejste blázen, musel bych připustit, že jste mimozemšťan........ ()
K-PAX je prostě o brutální kus lepší, což je docela pochopitelné, protože to obvykle vysokorozpočtové snímky z USA ve srovnání s převelice starými argentinskými perlami, prostě bývají. Tento počin byl tím pomyslným zubem času ohlodán dosti vydatně. Hlavní hrdina mi buď někoho brutálně připomínal, nebo jsem ho v něčem už snad zahlédl. Tak či onak, byl mi prostě sympatický. Méně mi byl sympatický doktůrek. Hlavní můj problém spočívá v tom, že už jsem zdejší příběh ve vylepšeném a svěžejším kabátě prostě viděl. Tudíž tento kousek bohužel nemá zase tak moc čím překvapit. Místy bych si dokonce troufl hovořit o nudě. Více než dva kousky ze sebe nedostanu. ()
-4* nechci tu srovnávat s filmem K-PAX, na který si po těch letech stejně už tak přesně nepamatuju, ale zaměřím se na film samotný. Námět je rozhodně originální, i když návratů Mesiáše tu už párkrát bylo, ale tady je to hozené do roviny sci-fi. Připravte se na zajímavé konverzační drama, kde můžete nalézt dostatek filozofických podnětů pro dlouhé zimní večery. Vizuálně to však nijak výrazné není, tempo je občas uspávací a s hudebním stránkou se mi do vkusu také netrefil. Přesto bavil a tak si ode mě vymodlil hezké 3 hvězdičky. Doplněno po sledování K-Paxe: musím tomuhle trošku zvednout hodnocení aspoň na stejnou známku, protože si ji prostě zaslouží... i když lepší kabát by rozhodně zasloužil [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Reklama