Estab-Life: Great Escape

Estab-life je zrádné anime, kterému dá málo diváků šanci, ovšem pokud se rozhodnete ho opravdu zkusit a uplatníte na něj pravidlo tří epizod, pak je dost možné, že vás chytne a bude vás hodně bavit. A tohle není jen můj obecný názor, ale tvrzení podepřené statistikou z MALu, kde má seriál v tuto chvíli slaboučké hodnocení 5,86/10, ale když se podíváte na uživatelské recenze, tak jsou tam čtyři a všechny dávají seriálu 8/10. Prvním a naprosto jasným důvodem, proč má tohle anime na některých databázích tak nízké celkové hodnocení, a tak málo lidí ho zkusilo (a nevydrželo déle než jeden díl) je animace. Je tu výrazně použité CGI (hlavně modely postav) a mnozí, včetně mě, tohle prostě nemají rádi. Ovšem je rozdíl mezi špatným CGI, snesitelným CGI a dobrým CGI a čím víc seriálů, kde je tento způsob animace použitý, jste viděli, tím rychleji dokážete poznat, o co z toho se jedná. Estab-life dělalo studio Polygon Pictures, které má na tomto poli nemalé zkušenosti, sice nejsou ani zdaleka nejlepším studiem, které s CGI a 3D animací pracuje (tím je dle obecných ohlasů asi studio Orange), ale dle mého se dostali do stavu, že to, co produkují, je i pro běžného konzumenta, který CGI nemá rád, snesitelné. A přesně tak bych označil i tu zdejší animaci, za snesitelnou. Bohužel to tak mnozí nevidí, a tak končí s tímto seriálem po jednom díle s nízkým hodnocením. Navíc je docela škoda, že výhod tohoto stylu animace autoři opravdu dobře využijí za celý seriál asi jen jednou v první epizodě, kdy použitý „bullet time“ vypadá docela cool. Každopádně největšími taháky celého seriálu, to, co z něj dělá kvalitní a dle mého povedený zážitek, jsou zajímavé prostředí, promyšlený scénáristický koncept jednotlivých epizod a také poměrně sympatická trojice hlavních dívčích charakterů. Na druhou stranu hned jedna výtka k hlavním postavám, za celou dobu seriál nedokázal skoro vůbec využít dvě z pěti hlavních postav, a tak mi i teď přijde, že vlk a robot byli v celém příběhu jen do počtu, a přitom je to škoda, protože jde o vizuálně nejzajímavější postavy, které mohli nabídnout mnohem víc. Oproti tomu hlavní trojice dívek dostala prostoru tak akorát, každá měla minimálně jeden díl, který se jim věnoval, rozvíjel jejich charakter a byly zde i díly zaměřené čistě na jejich vzájemné vztahy. A ty epizody, které byly postavám určené, fungovaly dobře, protože mi třeba dokázaly přiblížit (a zařídit abych si jí oblíbil) i takovou Martes, kterou jsem měl ze začátku jen za další růžovovlasé zlo (jako třeba Momo z The Executioner and Her Way of Life, která mi dokázala totálně pokazit dojem z celého seriálu) s obsesí po své „senpai“. No a tím se volně dostávám k tomu nejdůležitějšímu, co mě na seriálu bavilo, jak skvěle jsou jednotlivé díly scénáristicky vymyšlené. Pro některé diváky to může působit celé zmateně, šíleně a chaoticky (a to budou další z těch, kteří odejdou hned po pár dílech a zanechají nízké hodnocení), ale postupem času zjistíte, že každý díl má svojí vlastní důležitou myšlenku, s kterou pracuje a díky které říká divákovi mnohé, stejně tak, že má celý seriál své hlavní a důležité téma, které jednotlivé díly spojují. Autoři vám dokonce pomáhají tím, že prakticky to nejdůležitější, nad čím byste měli zrovna přemýšlet, hodí do samotného názvu jednotlivých epizod. Scénář výborně těží z povedeného prostředí, které mu dává spoustu možností, jak s příběhy pracovat. Máme tu nespočet clusterů, která mají svá pravidla a zákony, nesmí se mezi nimi pohybovat a každý obyvatel má tak předem stanovenou svojí roli, z které plyne mnoho omezení. A je logické, že tohle se některým obyvatelům přestane líbit, a tak se rozhodnou prostě utéct a zde nastupují naší hlavní hrdinové. O tom jsou v základu skoro všechny díly a beru, že se to může zdát někomu repetitivní, ovšem je to jen základ, na kterém je nabalené mnohem víc. Seriálem prostupují různá důležitá témata, s kterými si scénáristé zábavně hrají, a i když to může pro někoho vypadat jako tvorba příběhu ve stylu, vezmeme cca tři na první pohled nesouvisející pojmy a nějak je propojíme do příběhu (třeba svoboda, spodní prádlo a bohyně = 5. díl), který má již výše zmíněnou kostru, jenže způsob toho napojení a pointa celého dílu je za mě, v momentě kdy to pochopíte, prostě vynikající. Poprvé mi došel význam všeho, co chtěli autoři sdělit, u třetího dílu, který mi přišel až tak bizarní, že jsem nad ním opravdu hodně přemýšlel. A někdy to chce zapojit mozek a představivost, protože třeba takové Akvárium může mít význam pro děj jako prostředí, ale zároveň i jako symbol, nebo chcete-li metafora. A když pochopíte její význam a jak to souvisí s dalším důležitým tématem dílu, tak vám najednou i dojde, proč je v názvu většiny epizod „Nemůžeš utéct…“. Zábavné je, že si nejdřív říkáte, že je to nesmysl, protože postavy přeci utéct dokáží, ale pak se zamyslíte nad vším a zjistíte, že vlastně ne tak docela... A když pochopíte jen u jednoho dílu, jak funguje scénáristický Modus operandi, tak ho pak dokážete najednou aplikovat i na další díly a každý vás začne překvapovat, bavit, nutit k zamyšlení. Na druhou stranu by se to dalo ale i brát jako výtka, protože ten vzor je skoro ve všech dílech stejný, jako ten už výše zmíněný základ každého příběhu, ale to provedení a ty pointy za to vážně stojí. Navíc díky již zmíněnému času, který scénáristé stráví tím, aby do toho všeho zabudovaly osobní příběhy tří hlavních hrdinek a každou nám tak trošku přiblížily a polidštily, začnete mít tuhle partu dost možná rádi, a tak začnou ke konci i fungovat ty emotivnější pasáže a vy si to celé opravdu užijete. Za mě je Estab-life: Great Escape velmi dobré, chytře napsané, zábavné a milé anime s pár vadami na kráse, které mi ale nebrání dát mu 7,5/10. (02.06.2022) (menej) (viac)