Vstreča u vysokich sněgov

Džuma Sajidov (Nazim Tuljachodžajev) skončil vinou boháče Appanbaje v těžkém žaláři. Appanbaj mu namluvil, že je potřeba pomstít smrt jeho přítele a do řeči o mstě zamíchal i čest a víru. Přitom statkářovy pohnutky čestné nebyly, jeho pohání jen lakota a závist, jemu samotnému jde jen o peníze. Ano, vládce údolí skutečně zastřelil muže, který byl Džumovi blízký a mladý džigit chtěl krev za krev, bej ho ale nakonec přesvědčil, že se šlechtici více pomstí krádeží jeho koní. Jenže jakmile bylo stádo na Appanbajových pozemcích, bej sám ho nechal hnát dál a nakonec peníze za prodej koní shrábl do své kapsy. Přičemž následně původnímu majiteli Džumu vydal jako jejich zloděje. To se stalo v roce 1902.
Mnohokrát se Džuma z vyhnanství pokoušel utéct domů ke své ženě, ale nikdy se mu to nepodařilo. Ani v roce 1905, kdy prošla Ruskem první revoluční vlna, nicméně tehdy se poprvé setkal na Sibiři s bolševiky. Útěk se mu zdařil až po dalších několika letech nucených prací. Tehdy by málem v tajze umrzl, ale na poslední chvíli ho našli dva muži z bandy jiných zběhů. Byl u nich ještě v době, kdy v Petrohradě svrhli cara. Teprve tehdy nastala situace, aby se mohl konečně vydat domů. Od bílých, kteří ho cestou proti vůli odvedli do armády, také utekl a ještě přitom zachránil před popravou několik krasnoarmějců. S nimi si nakonec ještě cestu do střední Asie prodloužil, když se po jejich boku zapojil do revolučních bojů.
Jakmile Rudá armáda zvítězila na hlavních frontách občanské války, dostal velitel rudé jízdy Sajidov přímý rozkaz, aby se vydal domů na jih. Ale neulehčí se mu. Zde ho čekají boje s basmači, které vedou ti samí bejové, jež mají na svědomí jeho dlouhé věznění. A očekávaly ho také další novinky – smutné, že milovaná Ortykbuš již není mezi živými, i překvapivé, že jeho žena měla syna. (chamonix)