Případ Mattei

Samotné téma úspěšného podnikatele, který se nebojí bojovat s větrnými mlýny, by bylo zajímavé, avšak zpracování této látky mi přišlo docela rutinní, nepříliš vzrušivé. Volonté mi na klaďase neseděl (uznávám, můj vlastní problém), filmu v mých očích škodil také fakt, že divák o začátku věděl, že hlavní hrdina zemře, a v neposlední řadě pouze opakovací závěr moje nadšení z Případu Mattei také nijak nezvýšil, hodnotím proto tedy téměř čistým průměrem. (13.04.2013)

Nesmlouvavé a značně nedivácké mistrovské dílo, jehož percepční náročnost ještě zvyšuje ztížená orientace v tehdejším italském politickém prostředí. Přirovnání k Občanu Kaneovi sedí jen z části, protože tady v centru zájmu nestojí záhadná emocionální zátěž nebo vztah ústřední postavy s osudovými ženami, ale čistá politika filtrovaná skrze nejrůznější druhy médií a výpovědí. Všechno, co ve filmu vidíme, je nějakým způsobem mediované, zkreslené a nespolehlivé; nelineárnost vyprávění je důsledně motivována pátráním novináře, který o Matteim točí film, nebo zkrátka vyšetřováním okolo osudového leteckého neštěstí. Hutnou atmosféru neproniknutelných politických intrik, spojenou s bezmocí z nemožnosti uhájit si vlastní pozici vůči nadnárodním velmocenským a korporátním zájmům, pak dále umocňuje temná monotónní zvuková stopa složená z hluboce tepajícího ambientu a hlasitých industriálních ruchů (syčení metanu, hluk letadel a strojů). Hodně odosobněné procedurální drama, které asi zdaleka nesedne každému, ale svojí podpovrchovou naléhavostí strhne nejednoho pozorného diváka. (28.03.2013)

Jeden z tych tazko sfilmovatelnych filmov, hlavne ked clovek nepozna zlozite krizovatky a serpentiny talianskej politiky. Avsak pre zasvateneho, ktory aspon vie jak rychlo sa striedali talianski premieri, je to takmer perfektna podivana. Hlavne si clovek vela doplni z talianskej vysokej politiky. : 92 % (12.03.2020)

Francesco Rosi v "Případu Mattei" neklade důraz na ideologii, jen na argumentaci: předkládá závažné otázky, využívá retrospektivy, kombinuje dokumentární strohost s psychologickým portrétem naftařského magnáta, aby na pozadí dobové atmosféry vytvořil věrohodný obraz muže, který se stal obětí vlastních ambicí i politických a mocenských intrik a zároveň tak předznamenal styl italského angažovaného filmu následujících let. Byl to nakonec Rosi, kdo od "Salvatore Giuliana" formálně určil podobu politických dramat té doby. Dojem přirozeně umocňuje vynikající herecký výkon Gian Maria Volontého. (03.01.2011)

Gian Maria Volonté jako uhrančivý a charismatický podnikatel Enrico Mattei, který rozehraje příliš vysokou hru, kterou nemůže vyhrát. Režisér používá investigativní styl vyprávění, čímž film místy nabírá až dokumentárního charakteru. Ale právě to dodává filmu na síle a autentičnosti, které jen těžko nechají diváka chladným. (11.05.2007)