Zlatý věk

Bráno z dnešního pohledu, jedná se o zajímavý mix pythonovského humoru s ideami Davida Lynche. V porovnáním s Andaluským psem ovšem Buňuelova druhotina nabírá ztrátu, jelikož mi přijde, že tamější absence příběhu byla spíše ku prospěchu - to je ale riziko toho, když kouzlo nějakého uměleckého směru spočívá spíše v té nejistotě. I tak je film labužnickým zážitkem pro milovníky surrealistických hrátek a jednou z nejoriginálnějších romantických komedií, co znám (budu-li se řídit zdejšími údaji). (21.05.2010)

Zlatý věk je nihilistická masturbace filmařského anarchisty Luise Buñuela. Zlatý věk je avantgardní vzdor společenským poměrům a stavu morálky. Obřadně uctívané hodnoty a jistoty životy jsou pod ostrou palbou výkalů i nekompromisních tahů provokativních metafor. Symbol vládne obrazu bez masky přetvářky, chtíč tělesnosti je všudypřítomný, sofistika pojmu dostává ve svém znevážení skutečnou barvu a k vážené ctihodnosti se nikdo nesklání se soucitem a vlídným slůvkem útěchy. Zlatý věk má svůj historický význam umělcova vztyčeného prostředníčku společnosti a v exhibicionistickém vzrušení a s masochistickým očekáváním erekce kritizuje, střílí a uráží. Bez studu a bez postranních úmyslů, jen z touhy po vyhranění se. Buñuel svůj surrealistický testament bere jako jedinečnou příležitost k rozpoutání bouře společenského skandálu a rozhazuje vůkol svoji poetiku násilí, touhy, sexuality, zneužívání a pokrytectví do bizarních rozměrů domýšlivě provokujících obrazových stylizací. Hlavním živoucím prostředkem nihilistického dráždění je Gaston Modot v pudech násilí a chtíče. Hlavním ženským prostředkem avantgardní romance je urozená Lya Lys. Z dalších střípků je nutné zmínit nového guvernéra (Josep Llorens Artigas), dívčiny rodiče a hostitele večírku markýze X (Bonaventura Ibáñez) a markýzu X (Germaine Noizet), pokojskou (Caridad de Laberdesque) a smyslně oddanou ikonu Ježíše vévodu Blangis (Lionel Salem). Zlatý věk se nerouhá, ani neznesvěcuje. Pouze se v záchvěvu agresivní přítomnosti násilí zahledí do dáli a burácejícím hlasem živelné pohromy a oslňující září odvážného mládí nelítostně pranýřuje morální stav společnosti v touze po úniku z úpadku. Je to jedinečný nihilistický hymnus existencialismu! (23.03.2019)

Je skvělé, že naše děti jsou zabity! Ou tak tohle mě totálně rozsekalo. Ač jsem vůbec nepobral o čem to mělo bejt. Spíš takovej nesouvislej sled šokantních scén který postupně gradují od nakopnutýho psa přes odprásknutý děcko až po závěrečnej výjev kdy za souvislého zvuku bubnů týpek vyhodí nejdřív z okna zapálenej stromek pak nějakýho fláterníka potom jakousi maketu žirafy či co a z toho bubnování už mi pak slušně jebalo v palici. Pokud to někteří zdejší filmovědci a mistři narace pochopili a objevili v tom nějakou myšlenku, tak jim gratuluji mě se to nepovedlo, ale to nic nemění na faktu, že je to jeden z nej úletů co jsem kdy viděl.95% (06.04.2016)

No, co říct. Film je to surrealistický, ale možná ne tak moc, jak bych si představovala. (To je jen konstatování, není to ani dobře, ani špatně.) Je to typické dílo tvůrčí dvojice Buňuel a Dalí, něco jsem od nich viděla a musím říct, že můj šálek čaje to není, ale oceňuju nápady, některé kombinace záběrů apod. (11.04.2012)

Zpočátku vývin světa, vyšší druh porazí menší (myš sežere štíra, pak se objeví lidé - evidentně neandrtálci - které pak strhne plavba plná "civilizovaných" lidí, která obsadí jejich území a prožívá zde "zlatý věk" (btw, ten název je schválně ironický). Jenže i tahle "vyspělá" společnost má své obrovské chyby a postupně se ukazuje, jak moc morbidní a zvrhlá ve skutečnosti je, tudíž se o skutečně vyspělé společnosti mluvit nedá. Všechny jejich hříchy postupně vedou ke svému konci, aby pak na konci přišel Ježíš a vykoupil společnost z hříchů. A tak nějak jsem to celé pochopil a evidentně tohle chtěl Buñuel svým Zlatým věkem ukázat. Ruku do ohně za to nedám, přece jenom, nejsem on, ale myslím si to. Je zde hodně podivných, ujetých obrazů (odkopnutí psa, kráva na honosné posteli v ještě honosnějším paláci, zabití dítěte a následná radost z toho...) a kdyby to nebylo natočené v roce 1930, ale někdy později, věřím, že by to celé bylo explicitnější. Zajímavý je i styl, jakým je to natočené - většinu času to působí jako němý film, ale občas se tady i mluví. Každopádně i když všechna ta bizarnost je zajímavá a něco do sebe má, celkově mě film kromě začátku a konce zrovna nechytl. 3* (26.03.2020)