Recenzie (1)
Nevím, jak moc velký je průsečík lidí, které baví nejnovější tvorba Gorillaz a zároveň i méně hrané věci. Nečekal bych, že by byl obrovský, ale publikum si najde. Song Machine mě z větší části uchvátila (rozhodně víc než Humanz nebo The Now Now) - a objevuje se tam pár mých oblíbených věcí. Zároveň má znalost B-sides, D-sides, G-sides, atd. umocňuje zážitek - zrovna Draculu bych nečekal, to bylo příjemné překvapení, zhruba asi jako že znovu hrají Rock the House nebo že Del zpívá živě na koncertech. Vrátil se i Clint Eastwood (Ed Case/Sweetie Irie Refix), teď už zbývá jen doufat, že se dočkáme i Phi Life Cypher verze a máme to jako návrat strojem času o dvě dekády nazpět. Klasika, která ale vždy potěší, je změna původní aranže v písni, čímž bylo FCOOTMH s Matt Berry (!) a skvělou atmosférou. Bohužel znám i dost živáků a atmosféře diváků se nic nevyrovná. Stejně tak se nic nevyrovná komorním vystoupením viz zde LLS a dál. Většina koncertu (resp. technicky vzato koncerty tři) existuje někde mezi, chvíli to funguje, chvíli ne. ()
Galéria (3)
Fotka © Trafalgar
