Eliška a její rod

Seriál o nějaký divný starý bábě, která se každýmu plete do života a má potřebu pořád něco řešit. Taky mi dost lezla na nervy Janžurová, ze který jsem měl pocit, že tam hraje mentálně postiženou. Viděl jsem sice jenom 3 díly, ale obrázek jsem si o seriálu udělal a rozhodně nelituju, že jsem neviděl všech 7. (16.08.2009)

Musím dát maximum hvězdiček, protože na tehdejší dobu to byla bomba. Nutno však říct, že Jiří Sovák ze své role protivného, nerudného člověka už do konce života nevyšel. Hrál je pořád. Na své mládí předvedla dobrý výkon Iva Janžurová. A hlavní představitelka? Vdova po Karlu Čapkovi Olga Scheinpflugová byla jedna z našich nejlepších divadelních hereček. Jenže z filmem a televizí neměla žádné zkušenosti. A na jejím výkonu v tomto seriálu se to trochu podepsalo. Kdo chce vidět její perfektní filmové herectví, ať shlédne Čintamani a podvodník. (01.02.2004)

Jeden z prvních televizních seriálů dramatika a scénáristy Jaroslava Dietla je lidovou zábavou v tom nejlepším slova smyslu, tím spíš, že titulní roli před kamerou zvěčnila legendární Olga Scheinpflugová. Nutno dodat, že sled všech těch mikropříběhů, banálních a proto uvěřitelných, odehrávajících se v jedné zašlé restauraci kdesi v Praze, drží pohromadě právě a především výrazné herecké osobnosti – vedle Olgy Scheinpflugové je to vynikající Sovák, Kemr, Jana Hlaváčová i mladinká Iva Janžurová. Přidanou hodnotou pro nás, současníky, je vhled do života generace let šedesátých, doby, která slibovala mnohé. (24.12.2010)

Banální zápletky rozvedené do hodinových příběhů a tristní gagy roztahané do půlhodinových dialogů. Musím přiznat, že první zážitek z televize počátku devadesátých let byl silnější. Z dnešního pohledu tady navíc vidím paralelu s Ženou za pultem. Stejně jako Anna Holubová, tak i tady Eliška Rabasová kafrá do života kdekomu, aniž by o to kdokoliv stál. Jenže poetika šedesátých let a Švorcová za pultem je přecejenom sto a jedna. Proto i Eliška a její rod snese lepší hodnocení. (31.10.2013)

Zašlý věk prvního, takřka konzuního vpádu plastů-umělých hmot, čas šusťáků a dederonových košil, první projevy blahobytu na příděl první poloviny šedesátých let, to všechno koncentrováno do mikrokosmu zašlého, neudržovaného lokálu a zestárlé zestátněné matky rodu - to je svět jednoho z prvých skutečných moderních televizních seriálů naší doby. Jeho hlavním šperkem bylo a je vynikající, byť až příliš kukátkovým pojetím ovlivněné herectví národní umělkyně a spisovatelky Olgy Schenpflugové. Kolem něj se soustřeďují buď již jsoucí, nebo budoucí velké postavy naší Thálie - Jiří Sovák a Iva Janžurová patří patrně k těm nejzřetelnějším. Fakt, že televizní i filmové umění se vyvíjí, je jedno, a Filipova invence, vložená do kvalitních scénáristických předloh, je to druhé. I klasika, zabalená do ne zcela atraktivních obalů, zůstává klasikou. Totéž platí o kvalitě, bez které je pojem klasiky nepředstavitelný. Nepředstavitelné je i to, že seriál stále není dostupný na DVD nosičích. (20.10.2007)