Návrat pana Ryšánka

Líbí se mi hodnocení kolegy Vypravěče. Nedokáži říci, zda bych více ocenil Nerudu v emigraci, ale zjišťuji, že jej více dokáži oceniti s rostoucím svým věkem (snad tedy v emigraci ze svého mládí - leč z této emigrace není již návratu). Ale nepřipadá mi, že by Neruda zase až tak idealizoval, ani toto televizní zpracování není až tak idylické - tedy snad formou, ale nikoliv obsahem. Ovšem srovná-li našinec kvalitu herectví, zde v této laciné televizní produkci ukázanou, s úrovní herectví běžnou v televizi dnešní, nezbývá mu než hořce zapalakati nad současností. (10.09.2010)

Tak, tak, realistická a nadčasová to látka. Však i v dnešních restauračních zařízeních, hospodách a hospůdkách, krčmách ba i v knajpách úrovně nepříliš vábné se vždy pár takových Ryšánků a Šléglů najde. Příběh ryze pravdivý, na tu křivdu jakoby si člověk mohl sáhnout, tak byla hmatatelná. Nerudu mám rád a Ryšánek patří, co se povídek tejče, k tomu nejlepšímu. (20.06.2020)

Panatuju se, že když jsem na základce do čtenářského deníku měl jednu z povídek vypíchnout, zvolil jsem zrovna tuhle. Proto si jí docela pamatuju a vím, že oproti předloze je obsah výrazně pozměněn a rozveden. Z původního textu tak zbyl prakticky jen motiv dvou mužů, kteří sice sedí v hospodě u jednoho stolu, ale jsou přesto rozděleni kvůli ženě mnoho let mrtvé. Pan Ryšánek je v předloze obchodník, nyní je to vysloužilý nadporučík, kterému tato dávná zášť zničila kariéru. Všechno je však jinak, než se zdá, viníkem není jeho sok v lásce pan Schlegl.. Tak mě napadá, že s takovými změnami v ději by z příběhu šlo vlastně vystavět plnohodnotný film, něco jako Pokání :). Skvělé herectví pánů Růžka a Záhorského a paní Medřické (Duše? Hele, tamhle letí!). (26.08.2018)

Předně: náš dnešní postoj k Nerudovi zvroucňuje dálka let, která nás od něj dělí. Prostřednictvím všedních příběhů se nám zpřítomňuje odezněný tep časů, které si naivně představujeme lepšími, než byly, a hřešíme tak proti vší nesvobodě ve spárech habsburské orlice jakož i vůči všudypřítomné krutosti lidství; špinavý van jejích křídel ovšem obrací i stránky Malostranských povídek a ani ty nejsou prosty erupcí lidské nenávisti. Ano, Neruda byl opravdu skvělým „přiblížitelem dálky a posvětitelem všednosti,“ jak o něm napsal Šalda, který také zdůrazňoval, že nejvíce Nerudu doceníme v cizině (a to my na prahu nových staletí rozhodně jsme), a tak se můžeme směle dojmout vším smutkem, neměli bychom ale zapomínat na bolest vteřin, která nevyprchává s časem. Rážova adaptace této malostranské povídky je věrná předloze a stylově čistá, vyšperkovaná skvělými hereckými výkony (Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická). Myslím si však, že poněkud příliš idealizuje atmosféru doby na úkor těch podpovrchových ran, časových i nadčasových. (30.06.2010)

První přepis Nerudy v normalizaci předznamenal poslední éru, ve které Nerudovo jméno pro filmaře ještě něco znamenalo. V 70. a 80. let vznikla celá série zdařilých televizních filmů, jeden seriál a jedna animovaná radost. Ale od té doby nám Neruda jakoby zmizel a jen výjimečně po něm pošilhávají študenti. Návrat pan Ryšánka je klasická pietní inscenace postavená na porozumění předlohy a kvalitních hereckých výkonech. Lépe by bylo na světě, který by si mnohdy udělal čas na přemýšlení o tom, že nás a naše předky dělí skutečně jen čas, povaha lidská je totiž stále stejná. "Duši? Támhle letí!" (08.11.2020)