Réžia:
Jiří BělkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel MarešHrajú:
Josef Abrhám, Jaromír Hanzlík, Naďa Konvalinková, Libuše Šafránková, Stella Zázvorková, Zdena Hadrbolcová, Lubomír Kostelka, Svatopluk BenešObsahy(1)
Dva gentlemani Jack Worthing a Algernon Moncrieff měli skvělý plán! Aby si zpestřili svůj poklidný venkovský život a vnesli do něj trochu vzrušení, vymysleli si osobu, za kterou nutně musí cestovat. Jack si vytvořil imaginárního bratra Filipa, kterého používá jako výmluvu, aby mohl jezdit do Londýna za půvabnou Gvendolínou. Algernon zase měl imaginárního přítele Banburyho, který je neustále nemocný a on ho musí naléhavě navštěvovat u nemocničního lůžka. Vše se začne hroutit ve chvíli, kdy si Moncrieff začne říkat Filip poté, co navštíví Worthingovu mladou chráněnku Cecílii na venkovském sídle. Když se oba gentlemani společně ocitnou pod jednou střechou – nastane ten pravý čas odhalit, jak je důležité míti Filipa! Slavná komedie Oscara Wildea, patřící do klasického světového repertoáru, vám dovolí vychutnat duchaplné dialogy dvou mazaných kamarádů i jejich svérázné názory na ženění a vztah k ženám. Režisér Jiří Bělka ji natočil v roce 1979 s Josefem Abrhámem, Jaromírem Hanzlíkem, Libuší Šafránkovou a Naďou Konvalinkovou v hlavních rolích. (Česká televize)
(viac)Recenzie (78)
Sympatické. Ale hlavne vďaka autorovi, vďaka brilantej hre a jeho dialógom. Myslím, že každé spracovanie ťaží z kvalitného skriptu. Preto niet divu, aj táto inscenácia je zdarená. Hl. L. Šafránková a jej podanie si ma získalo. Ostatní trošku zanikli popri nej, podľa mňa. Škoda, že to je len inscenácia, kulisy, "park".. to nemám rada. Ale stojí to za pozornosť. Avšak asi by som si radšej pozrela novšiu britskú verziu http://www.csfd.cz/film/12627-importance-of-being-earnest-the/, ak by som si mala vybrať. Tam krajšie, obsiahlejšie a naviac vystihli komiku diela. ()
Klasická hra z pera anglického spisovatele Oscara Wilda "Jak je důležité míti Filipa", zde zinscenovaná pod režisérskou taktovkou mně dosud neznámého Jiřího Bělky za účasti takových hvězd českého filmového nebe, jakými jsou pan Abrhám, Hanzlík či dámy Šafránková a Zázvorková, zaujímá zcela právem výsadní postavení v komediálně divadelní tvorbě, a jako taková si zasluhuje být často adaptovaná - toto tvrzení zakládám na spekulaci, že s vyšším počtem adaptaci (reprodukci) se umělecké dílo (v tomto případě divadelní hra, tedy to, na nějž se mé tvrzení vztahuje nejvíce) dostává do povědomí širší divácké obcí. Ano, tato spekulace musí nutně počítat s diletantstvím režisérů, s špatným hereckým ansáblem, chcete-li to obecněji, musí počítat s jevy, kteréžto mohou nenávratně poškodit pověst originálu, tedy na místo toho, aby přednesli genialitu předváděného (adaptovaného, reprodukovaného) divákovi, stejnému divákovi svými chybami hru zprotiví. Jsem tudíž rád, že zde se s ničím podobným nesetkáme a film (no film?) přináší diváku stejný prožitek, jako by ho viděl na jevišti v nekonkrétním anglickém městě předminulého století, tedy jako by sledoval originál - toto tvrzení zase předkládám na základě vysoce nad osmdesáti procentního ohodnocení zdejších uživatelů. 75% ()
Dobří herci a hlavně dobré skeče nesmrtelného Oscara Wildea nemůžou snad zklamat, přesto je tato verze o chloupek slabší než její anglická sestřička z roku 1952. Ovšem perly lady Bracknellové jsou nejlepší ze všech... "Algernon je nesmírně schopný mladý muž. Nemá nic a vypadá na všechno, to je vám snad málo?" ()
"U důležitých odpovědí je rozhodující věcí styl, ne upřímnost." Pokusím se zformulovat, proč této verzi Filipa straním před jinými, které jsem viděl. Operetní strojenost protagonistů na první pohled zapůsobí protivně, jako zastaralé přehrávání. Má ale svou platnost v režijní koncepci a později se bohatě zúročí. Herci tak totiž nehrají proto, že by jim snad secesní kostýmy a kostrbaté bonmoty nedovolily ztvárnit lidi z masa a krve, ale proto, že samy Wildeovy postavy se chovají strojeně. Hrají tedy někoho, kdo SI hraje NA někoho. Ve Wildeově světě jsou společenské konvence normativním evangeliem a zhřešit proti nim spontaneitou si nikdo nedovolí. Nakolik přesvědčivě jsou hrány jednotlivé společenské role, závisí na věku a protřelosti každé postavy. No a vtip je v tom, že když zápletka "vykolejí" z předpokládané dráhy, postavy se pokoušejí chovat stejně konvenčně i v situacích, na které je žádný obecně uznávaný řád nepřipravil. Zmítány emocemi, vypadávají ze svých rolí jako gramofonová jehla z drážky desky, včas si to uvědomí, zase se zkusí vrátit do té "společenské" verze sebe sama a vymýšlejí si stále absurdněji znějící vysvětlení pro to, co se děje a za jakých okolností je to přijatelné. Příkladně Stellu Zázvorkovou máme zafixovanou převážně z rolí až neomaleně spontánních žen z lidu; peskují své okolí, zatínají pěstičky, dovolávajíce se poslušnosti a nikdy nemají daleko ke křiku, kterým si zjednají kázeň. Lady Bracknellová jim nezůstává nic dlužna svým charakterem trhovkyně, ale ten rozeznáváme jen implicitně. Navenek je to kvazinoblesní dáma, která se nepotřebuje vnějškově prosazovat. Má ty své pompézní róby a šperky, které jsou výmluvné jako generálské distinkce, a proto se všemi jedná s blahosklonnou přezíravostí té, která si to může dovolit. Spodní tóny řeči ji ale usvědčují z potlačované agrese a popuzenosti z toho, že se věci vymykají její kontrole. Josef Abrhám, zahanbený jejím rutinovaným výslechem, cedí "zdvořilé" odpovědi skrz zaťaté zuby, Libuše Šafránková prokládá švitořivou koketerii hrdelním hlasem nelíčeného zklamání atd. atd. Zkrátka pod tou předstíranou nonšalancí a nedbalostí prosvítají sympaticky lidské vlastnosti. :-) Tato dvojí hra dodává beztak vtipným Wildeovým štychům ještě přidanou hodnotu, kterou v jiných zpracováních nenacházím. Tak proto 100% ()
Milá konverzační televizní inscenace, která sice není tak úsměvná, že by se divák za břicho popadal, ale je plná jemného a příjemného humoru. Televizní inscenace trpí úsečností a zkratkovitostí, na druhou stranu herecké obsazení je třešničkou na dortu. Ano, mohlo to být ještě lepší, ale i tak to bylo velmi hezké. ()
Reklama