Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skleníku

Rozpustilý mix červené knihovny (v černobílém provedení) a vybraných líbivých operetních melodií umocňují skvělí herci a vtipné dialogy. 1) Zatímco operety v klasickém (vážném) provedení nějak nemusím (neviděl jsem ani jednu, přiznávám s uzarděním), karikující nápodoby mi docela sednou, ať už jsou to cimrmani, občasné kabaretní prezentace jednotlivých songů anebo právě tento předchůdce budoucích karáskovin._____ 2) To klíčové slovo je sestřih, který, podobně jako u sestřihů z televizních silvestrů či nejrůznějších scének a vystoupení, zpravidla vybere to nejlepší (podle vkusu režiséra ovšem) a především nejkoukatelnější či nejposlouchatelnější kousky. (26.10.2020)

Muzikál jako filmový žánr nemám příliš v lásce, pokud nemají opravdu poutaný scénář. Nezamlouvala se mi ani tato komedie, která působí jako divadelní fraška, převedená na plátno, už jen díky tomu, že natáčení proběhlo v jedné jediné lokaci. Pohled na tančícího a zpívajícího Miloše Kopeckého a ostatní herce mě nebaví. Prostě a jednoduše, pro mě jedna velká filmová nuda. (20.02.2016)

V českém filmu máme několik vypečených parodií, ale je zvláštní, že v televizi moc ne a o těch dobrých se skoro neví. Jako o této. Námluvy komtesy Gladioly parodují rozšafné operetky, kde jde pořád o totéž - sličná naivka (zde Iva Janžurová) si má vzít bohatého továrníka (Miloš Kopecký), aby mezi oběma rody došlo jednou ranou ke sňatku i k fúzi. Jenže hrdinka touží po lásce, a tak si prohodí role s komornou, také továrník vystupuje inkognito, aby poznal svou nastávající bez příkras atd. Vždyť to znáte. V Námluvách se dovádivě trylkují největší operetní šlágry, díky textům univerzálně aplikovatelné na jakýkoliv příběh. Takže třeba Stella Zázvorková jako bohatá mlynářka vyhrožuje svému dlužníku baronovi milostnou písní O sole mio ("Však já se vrátím, vrátím se zas, i kdyby moře dělilo nás...") :o) Prostě hezká malá hříčka, mimochodem s výborným Václavem Tréglem v roli stařičkého sluhy Haštala. 80% (22.06.2006)

Asi by to ode mě chtělo větší nadhled, ale když já ty operetky v lásce nemám a to ani tehdy, když mi je předkládají jako parodii. Konec konců mám pocit, že aspoň některé scénické výstupy seriálu Pletky paní operetky Podskalského muzikál po stránce humorné nadsázky předčily. Když zkrachovalý baron zapěje: "Já si střádám do prasátka, až tam bude padesátka celá...", to mi to v koutkách úst taky zacuká, po hříchu těch momentů je na celkovou stopáž jen málo a řada písniček podle mě jen dokládá nízkou úroveň operetní produkce své doby. Když už mluvit o něčem pozitivním, tak na mě příznivě působilo setkání s málo obsazovanou Pavlínou Filipovskou, Václavem Tréglem nebo Jaroslavem Šterclem. Jinak si ale tenhle kousek můžou v televizním archívu nechat. Po zhlédnutí jsem si uvědomil, že na řečech těch, co o Podskalském mluví jako o ztělesnění plytké zábavy a socialistické estrády, je malý kousek pravdy. Ne že bych se s nimi ztotožňoval, ale už je chápu. Celkový dojem: 45 %. (02.12.2009)

Chápu sice, že obliba Podskalského humoru je značná, ale Oplustila opravdu jen zřídkakdy lze přežít. V této televizní hovadince je možno se povznést nad vším snad jen díky tehdejšímu výběrovému ensemble. Ačkoli nabordelené je to slušně, Homola a Trégl pamatovali lepší časy, Janžurka a Zázvorková byly zrovna v kursu, Landovský se tu zřejmě ocitl omylem, Štercl nepochopil žánr a Filipovská byla ještě za lolitku. Nu a Kopecký? Ten si podržel úroveň vždy a všude. Neb nemohl jinak. (27.02.2020)