Tristana

Dost solidní drama s dobře napsaným scénářem, obstojným vedením děje, skvělými hereckými výkony a dokonce i s psychologií postav. Té tu sice mohlo být podstatně víc, protože tu pak určité situace a zvraty působí krapet jako nahodilé zjevení, ale když pominu to, nevyužitou postavu hluchoněmého kluka, který tam jen bůhvíproč je a celkem slabý závěr, tak se mi Tristana líbila hodně - na je to i hezká holka, takže se tenhle můj "výrok" dá chápat i dvojsmyslně, ale myslel jsem to hlavně o tom filmu :-) Nicméně mě tím Buňuel mile překvapil, čekal jsem něco spíše surrealisticko - sociálně-kriticky zaměřeného, ale tohle bylo vcelku srozumitelné a nijak zvlášť složité drama, které ale dost dobře funguje... 4* (05.03.2022)

Moj prvy Bunuelov film a hned pecka. Scenar je vyborny : je o premene z nevinneho dievcata /Catherine Deneuve/ na staru zatrpknutu mrchu, ktora je zivotom maximalne otravena. K tomu sa pridava pribeh, ktory ani trochu nenudi, prostredie mesta Toledo 20. storocia potesi divakovu dusu. A za smutny a depresivny koniec filmu musim dat vysokych 87 % (16.04.2013)

Bravo, don Lope! Niekto žije z práce, niekto z peňazí. Špinavú prácu a trápenie necháme pre lopaty z nižších vrstiev a môžeme sa čisto venovať poblúzneniu okúzľujúcej úbohej siroty. Z tohto filmu na mňa dýchol zaprášený duch starých španielskych čias. Párkrát som teda musela zakašlať, ale inak je to výborné! (26.08.2017)

Toto Bunuelovo dílo dodržuje to, co slibuje a nabízí. Chirurgicky přesný a nemilosrdný pohled na morálku vyšší španělské střední vrstvy na přelomu 19. a 20. století. Drsnost a až mrazivý nadhled tohoto uměleckého výsostného protokolu svého druhu paralelně postihuje nelítostně pokrytectví katolické i liberální konvence. Pustošivost jednoho přístupu vyvažuje zlobná zatrpklost druhého. Černá a bílá v této mrazivé, dech beroucí konfrontaci nemá místo. Skvělé herecké výkony - k Deneuvové a Reyovi bych bez obav přidal i Franca Nera a pro mne zcela neznámou skvělou Lolu Gaosovou - se neomezují jen na tyto protagonisty filmu; neméně přesvědčivé jsou i kavárenské a kostelní scény a podobně zdařilá je také kamera jak v intimních scénách Horaciova ateliéru, tak Lopeho bytu a ulic maloměsta, kulis, v nichž se ponurý příběh Bunuelových hrdinů odehrává. Hodnotový, vzájemně se křížící Lopeho a Tristanin posun jejich zásluhou dostává lidský obsah, plnokrevnou psychologii a přesvědčivé celkové ztvárnění. Tristanina proměna z katolicky vychované naivní dívky v až zločinecky cynického dravce v závěrečné, brilantně gradující scéně Lopeho umírání, který nesmlouvavě splácí ranu ranou a nezapomíná na nic ze starých účtů, je živena neštěstím, o něž se nezasloužila a jež v ní burcuje všechny sebezáchovné instinkty - bohužel tím nejpolitováníhodnějším způsobem (26letá herečka tu vytvořila v tehdejším svém mladičkém hereckém věku jednu ze svých životních rolí a je určitě hlavním tahounem filmu). Feministický ideál rovného postavení v partnerském vztahu, předsevzetí, s nímž vstupovala do své životní lásky k Horaciovi, tento vztah nakonec ničí a zabíjí. Pokud toto dílo má být v Bunuelově filmografii tím slabším, lze se oprávněně ptát jak vlastně definovat pokleslost hraného filmu jako takovou. Nadčasovost tohoto mistrovsky zvládnutého "pouzerealistického" díla, které má tak blízko k italskému neorealismu, je totiž až jednoznačně zřejmá. (11.01.2009)

Na prvý pohľad každého diváka určite napadne prirovnanie s podobnou záležitosťou od tohto režiséra a to so snímkom Ten temný objekt túžby. Tristana sa mi v kontexte obsahovej stránky zdala o čosi slabšia ako uvedený film, no zato bola viac depresívnejšia a chladnejšia. Veľkú zásluhu na tom určite má hlavne C. Deneuve, ktorej premena z poddajnej a poslušnej puťky na chladnú a naoko bezcitnú ženu bola pomerne pôsobivá, chudák Don Lope, všetko si to vyžral až do horkého dna... Tak to dopadne, keď je niekto pokrytec a nedrží sa svojich vlastných bonvivánskych zásad: nevezmeš si kamarátovu ženu a ani ženu vekom nevinnú. V tomto prípade platilo to druhé. 75/100 (01.07.2016)