Sám proti všem

S pojmy jako násilí, determinace člověka či pomsty se u Gaspara Noého setkáme často, objevují se ve všech jeho středo/dlouhometrážních filmech. Sám proti všem volně navazuje na předchozího Řezníka, v němž právě akt pomsty (hlavní hrdina se mstí za domnělé znásilnění své dcery, za což ho čeká vězení) narušuje dosud relativně klidný život Chevaliera, z kterého se stává zborcená lidská troska pasoucí po zadostiučinění. V úvodní krátké rekapitulaci Noé vyjíma nejdůležitější okamžiky z hrdinovy již tak nedokonalé existence a rýsuje mu ještě bezuzdnější exkurzi do skrytých hlubin duše. Po formální stránce se opět setkáme s graficky stejně vyvedenými mezititulky, jimiž režisér vede monolog, případně varuje diváka před následným dějem (POZOR. MÁTE 30 VTEŘIN NA TO, ABYSTE OPUSTILI TUTO PROJEKCI – upozorňuje na jednu ze závěrečných precizně vyvedených scén, jež se však později ukáže pouze jako režisérova mystifikace – hrdinova halucinace). Dynamika momentu se ukrývá i ve zvukově sekaných záběrech nebo v odrovnávající montáži, která povětšinou staví na kontrastech. Sugestibility se filmu dostává i hrdinovými vnitřními promluvami, jejichž tempo se s přibývajícím koncem mění v nekonečné chrlení zmatených názorů. Chevalierova filozofie se pod negativními vlivy (ztráta práce, závratné znechucení přítelkyní a její matky..) transformuje do zatvrzelé skepse, při níž lidi vnímá jen jako maso a lásku chápe jako genetickou nutnost k přežití kupčícího lidského rodu. Škoda, že i my nemáme nějakého toho Noého. (23.02.2005)

Kentusovním obsahem budiž monologický talky výlev choré mysli jednoho starýho oplzlýho santusáka, který neví co se svým prachmizerným životem. Protikladem budiž fakt dobré zpracování, které ladí se znepokojivým obsahem tak, že člověk se po 90 minutách cítí opravdu dobře (ne)pobaven. Tohle se doporučovat nedá, ale kdo by jste se byl na vážkách, rozhodně to zkuste. Neprocentím... (20.08.2014)

New French Extremity verze Taxikáře. V pesimistickém voice-over monologu se bahnící portrét filozofujícího magora z jatek, který je - mírně řečeno - nespokojený se svým životem. Proč Gaspar Noé přešel od těchto výživně ukecaných, ranařsky úpřimných a rebelantských zpovědí k bezobsažným vizuálním onaniím jako Vejdi do prázdna? Protože miluje Kubrickovu vesmírnou operu? Eh! Tímto celovečerním debutem dokázal vytřít zrak Ferrarovi a dosáhnout na Scorseseho! P.S.: Doporučuji taky “předfilm” Carne, kde příběh jatkaře začína. (12.05.2018)

Noé je určitě pořádný magor... Jeho filmy je hrozně těžké sledovat. Zde máme celou dobu nebezpečného destruktivního sociopata, schovávajícího se za pojmy jako "morálka" a "spravedlnost", jak se prochází po Paříži a nadává na všechno, co mu přijde pod ruku. Potom nám dá režisér 30 vteřin na opuštění sálu a všechno jde do ještě většího hajzlu... Zážitek, který bych si klidně odpustil. Problém je, že vizuálně jde o neskutečně působivý film. Není to ani tak samoúčelné jako ostatní Noého flmy... U Noého je hranice mezi pseudošokující onanií, obrovskou nudou a uměleckým náhledem na svět velmi tenká. (29.01.2010)

tento silný film mě udržoval v napětí po celou dobu díky příběhu i specifickému způsobu vyprávění a hlavně jeho provedení, které bylo hodně netradiční a originální. Navíc herecké výkony byly přirozené a nenucené a díky tomu i uvěřitelné. Téma je drsné, ale ne brutální a dobře zobrazuje emoce vesměs poctivého člověka zatlačeného do kouta, kde mu navíc nepřeje štěstí a nikdo mu nechce pomoct. Vlastně ani nemůže kvůli neutěšené sociální situaci a tak mi to přišlo hodně aktuální. Sice je film hodně depresivní, ale svým způsobem mi dodal dost energie a proto ho můžu s klidem v srdci doporučit a dávám po zralé úvaze plný počet. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (01.08.2013)