Čtverzubec

(FEBIOFEST 2012) (24.03.2012)

Tenhle typ asijských filmů má jednu výhodu. Nemusíte se věnovat příliš ději - ten je tak prostinký, že i když si odskočíte na záchod, o nic moc nepřijdete. O to víc se můžete soustředit na atmosféru, emoce, obdivovat proměny hlavní hrdinky, když si zkouší šaty bejvalky nebo se snažit pochopit, co se odvíjí v hlavě nemluvného trenéra baseballu. Právě proto se mi to líbilo, i když člověk musí chvíli čekat, než se přepne do tohohle pomalého módu. (15.12.2012)

Taiwanské filmy si ke mně hledají vždy složitější cestu, než jiné asijské tituly. Komunita, která je adoruje a zabývá se jimi, není ani zdaleka tak velká jako ta, která jede na vodách čínské, hong kongské, japonské, korejské kinematografie. Blowfish je film, o dívce, která pracuje jako liftboy v obchodním domě, a po určité události odcestuje na venkov. Snímek si vystačí s minimem dialogů a slov, je hlavně o atmosféře. Občas jsem se v tom dost ztrácel, jsou zde silné momenty a moc hezký vizuál, sympatická Vicci Pan v hlavní roli, přesto tomu něco chybí, co by film posouvalo do vyšší kategorie a diváka emocionálně více zasáhlo. (20.12.2011)

Pro mě nejlepší film letošního FebioFestu. Křehký, vizuální příběh na hraně vztahové fantasmagorie, kde se místo mluvení hraje. Vyhrocená neschopnost obou hlavních hrdinů se zajímat nebo si povídat je v prostředí tchajwanského odlištění, poklonkování a celkové odlidštěnosti naprosto přirozená. (26.03.2012)