Sľub

Po Diteti muj druhy film tohoto reziserskeho dua. Nejvetsi silu tohoto filmu bych videl v nametu, myslim si, ze ilegalnich uprchliku je v Evrope tolik, ze filmu na toto tema neni nikdy dost. Velice dobre je i vystizeny vztah mezi otcem a synem, kde je sice kamaradsky vztah, i tak je pro syna tata velkou autoritou. Az jeho slib a nasledne svedomi dokaze otci vzdorovat. Syrove a dobre zvladnuty film o NECEM ( kdyz si jen clovek vzpomene, co se momentalne toci u nas... ). (06.10.2008)

>Krátký film o svědomí< - tak by se mohlo jmenovat tohle drama, natočil-li by jej K.K., jehož filmy mi tak trošku připomínalo. Ve své syrovosti a civilními hereckými projevy je vskutku silnou a smutnou výpovědí o trpkém bytí nelegálních přistěhovalců v našem euroatlanickém civilizačním prostoru. Protože "vykořisťování" je v některých (mnohých) případech - a i v příběhu tohoto filmu - slabé slovo. A jak vůbec posoudit v realitě asi často praktikované formy moderního otrokářství, kde lidský život nakonec má cenu jednoho vyhnutí se problému s úředníky... "Dělám to všechno pro tebe" - křičí v závěru filmu sám bezbranný a ponížený otec (ten obyčejný chlápek z nižší střední třídy někde na periférii společenského žebříčku, živnostníček a bezcitný parazit na bídě bezbranných bližních) na syna, který ještě nepozbyl lidskost a svědomí a našel odvahu se mu postavit. Nu ano, tohle byl prostě jen jeden příběh... Kola >systému< se ale nemilosrdně točí dál. Ano, Evropanům je zatím v roli PANSTVA SVĚTA dobře. Zatím... Každopádně jde o film, který musí vzít za srdce každého člověka se špetkou citu a svědomí v těle... - - - - - (Poprvé viděno 5.10.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 6.10.2008) (06.10.2008)

Film bratov Dardennovcov (v Cannes triumfovali ešte lepšou Rosettou) ocenený na viacerých festivaloch je drsnou sociálnou drámou zo života prevádzačov. Príbeh konfrontuje vzťah otca a syna, ktorý vrcholí vzopretím sa syna proti otcovým praktikám a dilemou o vyzradení smrti afrického prisťahovalca jeho manželke. Znie to dosť tuctovo, ale Dardennovci dokážu bežnú sociálnu drámu podať štýlom bez vnucovania a vtiahnuť diváka do príbehu. Herecky slušne odvedený film bez pátosu síce nie je tak naturalisticky emocionálny ako Rosetta, ale svojím zdanlivo nezúčastneným spôsobom zapôsobí. Takže opäť musím svojich 3 1/2 dať smerom hore. (15.02.2005)

Tak to je přesně jeden z těch příběhů, kde nejde ani náhodou nemít sympatie k hlavnímu protagonistovi Igorovi a že to byl pěknej lumpík. Ono taky mít takovýho "taťku" není žádná výhra a tak není divu, že při jejich způsobu života musí jednou někde něco rupnout a Igor odkývne slib s kterým si v budoucnosti s největší pravděpodobností nebude vědět rady. Jak to nakonec dopadlo, to už vám neřeknu, ale já bych to vyřešila asi stejně jako on. Moc se mi to líbilo a i ta atmosféra byla přesně taková, jakou si v těchto podmínkách představuji. Budu se muset podívat na Jeana s Lucem trochu víc zblízka, protože umí správně brknout na tu mojí filmovou duši. A Jérémie Renier svou velkou první roli Igora zahrál velmi přirozeně, takže to je pro tenhle film určitě taky velkým bonusem. (20.11.2014)

Vyrukovat s pravdou ven bývá často velmi složité. V tomto komorním snímku se ona pravda dotýká smrti. Smrti černošského uprchlíka Hamidou. Právě jeho ženě se cítí mladý Igor povinován tuhle nepříjemnou skutečnost sdělit, díky čemuž se dostane do sporu se svým otcem, jehož živobytí obstarávají nešťastní ilegální přistěhovalci z chudých zemí. Zvítězí pohodlnost v podobě lži a utajování anebo síla čistého svědomí? (26.10.2008)