Sľub

Díky Bohu za Dardenny, člověk se může radovat, že skutečný umění ve filmu ještě nevymřelo (nemyslim to úplně vážně, naštěstí se pořád objevuje něco zajímavýho). Co se mi líbí nejvíc, není sociální komentář and realističnost, ani suverénní zvládnutí filmových prostředků v rámci jejich pojetí, ale ten obraz změny duše člověka, kterej zdrcen tíhou skutků svých, neupadá, ale z popela vstává a hledí věci napravit. K tomu jsou výborně vybraný herci, který tohle umí vyjádřit a máme zde sociálně -psychologický a svým působením až metafyzický majstrštyky, nic si nezadavší s těma největšíma mistrama minulosti, a posilující naději v tvůrcích samých i v nás. (23.07.2009)

Tak to je přesně jeden z těch příběhů, kde nejde ani náhodou nemít sympatie k hlavnímu protagonistovi Igorovi a že to byl pěknej lumpík. Ono taky mít takovýho "taťku" není žádná výhra a tak není divu, že při jejich způsobu života musí jednou někde něco rupnout a Igor odkývne slib s kterým si v budoucnosti s největší pravděpodobností nebude vědět rady. Jak to nakonec dopadlo, to už vám neřeknu, ale já bych to vyřešila asi stejně jako on. Moc se mi to líbilo a i ta atmosféra byla přesně taková, jakou si v těchto podmínkách představuji. Budu se muset podívat na Jeana s Lucem trochu víc zblízka, protože umí správně brknout na tu mojí filmovou duši. A Jérémie Renier svou velkou první roli Igora zahrál velmi přirozeně, takže to je pro tenhle film určitě taky velkým bonusem. (20.11.2014)

Upřímně řečeno si myslím, že takovéhle filmy se točí tak trochu samy. Není v nich potřeba nic sdělovat, nikoho posouvat a nic dodržovat, stačí jen mít jistý cit pro zobrazení situace tak, aby působila věrohodně. Tenhle cit Dardennové nepochybně mají, tak mě jen zajímá, jestli se někdy dostanou i k něčemu víc než jeho exhibici. (20.08.2014)

Viděl jsem 2 filmy režisérů bratrů Dardennových (Dítě a Slib) a v obou ztvárnil mladistvého hrdinu Jeremie Renier. Oba filmy s motivy života na ulici popisují příběhy lidí, kteří mají neustálou nouzi o peníze a jsou schopni použít všechny prostředky pro jejich získání. Filmy vzbuzují silné emoce, protože bezprostředně jednající postavy dokážou chladnokrevně zalhat stejně jako riskovat svůj život pro někoho jiného. Život a smrt je pro ně mnohem bližší realitou než pro normálního člověka. (21.06.2009)

Film bratov Dardennovcov (v Cannes triumfovali ešte lepšou Rosettou) ocenený na viacerých festivaloch je drsnou sociálnou drámou zo života prevádzačov. Príbeh konfrontuje vzťah otca a syna, ktorý vrcholí vzopretím sa syna proti otcovým praktikám a dilemou o vyzradení smrti afrického prisťahovalca jeho manželke. Znie to dosť tuctovo, ale Dardennovci dokážu bežnú sociálnu drámu podať štýlom bez vnucovania a vtiahnuť diváka do príbehu. Herecky slušne odvedený film bez pátosu síce nie je tak naturalisticky emocionálny ako Rosetta, ale svojím zdanlivo nezúčastneným spôsobom zapôsobí. Takže opäť musím svojich 3 1/2 dať smerom hore. (15.02.2005)