Tajvanska kanasta

Čtyřicátník Saša Belopoljanski je nezaměstnaný architekt. Se svou ženou Ivankou a dětmi žije v domě své matky. Pro Sašu je nejdůležitější hodnotou vlastní svoboda. Jako by zůstal uvězněn v 68. roce, kdy se aktivně účastnil studentských nepokojů a odmítal vstoupit do světa dospělých. Nechce se nechat zaměstnat a vymlouvá se, že pro architekty není místo. Necítí žádnou zodpovědnost ani k manželce ani k rodině. Udržuje vztah se středoškolačkou Vanjou i dalšími dívkami. Vyrábí figurky, které se různě pohybují, když se tahá za provázky. Říká jim „mrdalice“ (mrdati = hýbat se) a považuje je za velké umění. Kromě něj ale jeho výtvory nikdo nebere vážně. Když jej Ivanka odmítne dále finančně podporovat, je nucen vzít místo aranžéra v galerii, které mu protekčně zařídila Ivančina matka. Zlom v jeho životě nastane, když jej jedna z jeho náhodných známých seznámí se svým manželem, městským architektem Vidmarem. Ten mu nabídne dobře placené místo vedoucího projektu obytného domu pro stranické funkcionáře. Naivní Saša příliš pozdě pochopí, že se z něj stala loutka podobná jeho „mrdalicím“, a že je to Vidmar, kdo tahá za provázky tak, aby na něj přehodil odpovědnost za četné podvody, ke kterým při stavbě došlo. (dzira)