The Iceman Cometh

Tenhle snímek je součástí série American Film Theatre, kde byly zfilmovány klasické americké divadelní hry, a nejde tedy o klasický film, ale spíš o záznam divadelního představení, a tomu odpovídá i prostředí jedné jediné místnosti a zvolené výrazové prostředky. Nejsem specialistou na americké divadlo, ale silně pochybuju, že by tenhle kousek byl na amerických jevištích často hraný, a pokud ano, tak zcela jistě ne v té původní verzi. O'Neal ho napsal v poněkud jiné době, kdy na všechno bylo více času. Čtyřhodinový maraton monologů a dialogů by byl na dnešního návštěvníka divadla trošku zdlouhavý, a tím spíše je to zapeklitý oříšek pro filmového fanouška. Už jen pouhé seznámení s postavami trvá přesně hodinu a teprve s příchodem obchodníka Hickeye se vyprávění dává do pohybu. Tím vůbec nechci tvrdit, že jde o špatné divadlo, je to naopak mistrovská ukázka psychologického vykreslení postav a velmi jemná hra s nejednoznačným průběhem a překvapivým vyvrcholením. Jenže opravdu vzhledem k délce není vhodná pro každého a je dobré na ni být předem připravený. Vykreslení postaviček barových ztroskotanců je opravdu poutavé a tenhle kousek by si měl pustit každý, kdo někdy přemýšlel o novoročních předsevzetích. Neschopnost vymanit se z vlastních slabostí a chyb je tragikomická, ale přitom velmi reálná. Role Voskovce je malá, ale pro českého diváka je jeho obsazení pochopitelně zajímavé. Celkový dojem: 80 %. (14.01.2008)

Víc než o film tu jde o záznam divadelní inscenace jen nepatrně posunuté do filmového žánru. Hlavní záměr - zachytit výtečnou hru výtečného dramatika s výtečným hereckým obsazením - byl určitě naplněn beze zbytku. Pokud by někdo pochyboval o tom, že hraný film je skutečně syntetickým uměním srovnatelným ve všech ohledech s kterýmkoliv z klasických uměleckých žánrů, zde nalézá nad jiné hmatatelný důkaz. Ne náhodou mi celou atmosférou a sevřeností místa, děje i času velmi připomíná podstatně starší dílo DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ. Jiří Voskovec tu snad má technicky menší plochu, ale podává svůj standardní umělecký výkon. Shoduji se s těmi, kdo zastávají názor, že jakákoliv stopa z amerického období Voskovcova života je v našem prostředí mimořádně cenná. I vybroušený šperk nemusí vždy prvoplánově zářit. O to cennější a trvalejší je každý pablesk, který vyzáří. Pro ty, kteří chtějí a jsou s to rozumět a chápat. (27.08.2007)

Frankenheimera vnímám jako režiséra komorních akčních filmů, kde je akce sice skvěle zrežírovàna, ale není alfou a omegou snímku, to jsou vždy psychologickě profily postav a hlavně poctivà filmařina. Tentokràt opustil svoji známou pozici a vydal se na výlet do ranku ryzího konverzačního dramatu. Vzniknul film o závislosti. Nikoliv o té snadno na první pohled rozlišitelné zàvislosti na alkoholu, ale především o až patologické závislosti znovu a znovu si podělávat život a zabředat hloub do bažiny, z níž už není návratu. Čtyři hodiny příprav končících mocnou závěrečnou katarzí vyčerpají zřejmě každého divàka. A odměnou za vysilující sledování bude jen a pouze deprese. Skvěle sehrané, skvěle natočené, etrémně těžko koukatelné. (17.11.2019)

Teda, ty čtyři hodiny, kdy se jen kecá, byly docela vyčerpávající (existuje i verze dlouhá hodinu a půl), ale rozhodně doporučuju všem fandům konverzačního dramatu. Ovšem pokud vám nebude vadit háv divadelní hry. Postavy jsou zahraný dobře a dokonce mě překvapilo i zajímavý vyústění. Snad jen jedno varování - je to dloooouuuuuhý film, navíc plný životních zkrachovalců a není to zrovna podívání na zvednutí nálady. Spíš k zamyšlení. (01.04.2009)

Tis cool beneath they willow trees! Chlast, iluze, sny, pravda, štěstí. Nehodící se škrtněte. Hospoda může být poučné a inspirativní místo, ale už dlouho jsem se ve společnosti štamgastů nezdržel 239 minut. Kdybych se nicméně rozhodl učinit něco tak pošetilého a zvolil libovolný pajzlík nižší cenové skupiny, neuzřel bych nejspíš cosi moc odlišného od O'Neillova Lokálu U mrtvýho času. Bandu těžko snesitelných nešťastných individuí, která si vzájemně nemotorně vypomáhají v lakování skutečnosti za účelem učinit zbytek dní snesitelnějším. John Frankenheimer na základě divadelní hry Eugena O'Neilla rozehrává podroušenou čtyřhodinovou konverzačku, která si klade za cíl vrhnout trochu světla na podivně spletitý vztah pravdy, chlastu, lži a štěstí. Ne zcela překvapivě vyplouvá na hladinu, že ani jedno z výše uvedeného není pro každého a především že pravda může být jed smrtelnější než absint. Frankenheimerovi nutno připočítat ke cti, že se odvážil nalít divákovi plnou míru. Jestliže je první hodina v lokálu tížívá a s přibývajícími minutami úroveň nesnesitelnosti strmě narůstá, v určitém okamžiku divák nadýchá tolik výparů, že je z udělání jako doma. A je to domov natolik nevlídný, že není těžké si představit, že začne existenciální děs zahánět spontánním zpěvem. A už nepřestane objednávat. Opojné v tom nejodpornějším smyslu. Skála approves. (24.05.2020)