Zločinný život Archibalda de la Cruz

I mexické filmy Luise Buňuela jsou výborné. V tomto potkáme sériového vraha-nevraha, který sám sebe od mládí viní ze smrti chůvy - věří totiž, že ji zamordoval on sám, pomocí jakési hrací skříňky. Od té doby má chuť vraždit a vraždy si představovat, ale zatím se dokázal udržet. Tento nástroj (skříňka) se mu nyní, v jeho dospělosti vrací do života a s ním dílem náhody i vraždy. Vtipné je, že se situace semele vždy tak, že oběť nezemře jeho rukou, ale spíše vlastní vinou, ale on je čím dál více přesvědčen, že je masovým vrahem. U kolikáté mrtvoly příběh skončí? To vám nepovím, řeknu Vám jen, že po čtvrté vraždě publikum na festivalu v Benátkách tleskalo a skandovalo:"Ještě jednu, ještě jednu!" (01.02.2008)

Jako tradičně u Bunuela skvěle vymyšlený film realizovaný o stupeň méně chytře, místy vyloženě nepřehledně a kontraproduktivně. Bunuel neměl cit pro gradaci ani strukturu vyprávění a jeho filmy hůř fungují jako dramatická díla, skvělé jsou ale jako texty mechanicky předávající informace. A ty informace jsou tak zajímavé, že to všechny nevýhody v podstatě vyvrací. (11.08.2017)

Perfektní dílko - hlavní hrdina Archibaldo se podvědomě domnívá, že má sklony ke vraždám mladých a krásných žen. Začne to už v dětství, a u všech vražd je tajemná hrací skříňka, která ho podněcuje k tomu, aby vraždu vykonal. Ovšem žádná z pěti vražd není vykonána přímo Archibaldem, byl u nich pouze přítomen (Spoiler: 1. zastřelená služka v době revoluce, 2. jeptiška spadla do výtahové šatny, 3. sebevražda zhýčkané dámy, 4. upálení ženské figuríny, 5. zastřelená nevěsta). Archibaldo se od svého prokledí osvobozuje až tehdy, když utopí hrací skříňku ve vodě. Celý film bilancuje na pokraji komedie, dramatu až thilleru a jsou mu vlastní prvky tajemnosti. Zároveň se dá rovněž zařadit k noir filmům, plným krásných horkokrevných dívek (např. scéna v kasínu). Není bez zajímavosti fakt, že v hlavní ženské roli se objevuje původem česká herečka Miroslava Šternová, v Mexiku velmi populární, která ve stejném roce, co běžel film v kině, spáchala sebevraždu (tedy v roce 1955), což tajemnost filmu ještě zvýrazňuje. (18.01.2013)

Povídka (a asi jedna ze slabších) do Antologie černého humoru André Bretona. Jemu by se asi líbila, mně příliš ne. Ostatně odklon od Bretonova surrealistického hnutí se s věkem projevuje stále silněji. Luise Buñuela nacházím v jeho posledním tuctu filmů, v nichž již nasál surrealistickou tresť a přitom si vytvořil svou vlastní estetiku a od přímého Bretonova vlivu se zcela oprostil. Jeho poslední film, bravurní zpracování knihy Pierre Louyse "Femme et le patin" považuji za originální nadhled stárnoucího muže. Buñuelovy filmy z mexického období samozřejmě nepodceňuji, ale když vás bolí zuby, tak tento nedoporučuji. (01.05.2024)

Životní příběh nejnevinnějšího masového vraha v dějinách lidstva ;-) Velmi zajímavě natočený mix mnoha různých žánrů, težko říci, který je dominantnější, ale nejvíce by mi asi sedělo označení "hodně černá krimi komedie". Přesto, že nehodnotím nijak vysoko, zhlédnutí tohot snímku rozhodně mohu doporučit. (07.08.2012)