Jesus Christ Superstar

Viděl jsem celkem pět verzí tohoto muzikálu (včetně české koncertní), tuto z roku 2000 jsem zhlédl jako první a od té doby jsem si ji pustil minimálně desetkrát, zřejmě proto ji považuji za nejlepší, ale nejen proto, dle mého jsou zde nejlepší pěvecké výkony. Glenn Carter a Jerome Pradon jsou fakt borci. Mistrovské dílo nabité výraznými charaktery. Pokud si zdejší vládkyně starověkého Egypta myslí, že Střihavka s Bártou by je mohli učit, tak když sledovala tuto verzi, tak možná byla pod vlivem, nebo fakt nevím. :) (24.11.2020)

Dlouho jsem to považoval za strašnou šaškárnu. Mojžíšovo přikázání říká: NEZOBRAZÍŠ. A od jisté doby se zobrazuje co - bůh (dává se mu lidská podoba), Ježíš (sám nic nenapsal, asi věděl proč...), a lidi z často komerčních pohnutek dělají hry, muzikály, filmy atd. Dlouho jsem to tak bral, dneska taky, když se nad tím zamyslím, jen už je mi to jedno. Inu každý je své duše strůjcem. (27.07.2010)

Toto je něco mezi éterickou hippie verzí z roku 1973 a ostřejši rockovou verzí ze Spirály. Oproti některých recenzím jsem zde nepostřehl, že by někdo zpíval vyloženě špatně nebo dokonce "nepříjemně". Ani to není možné - Webberova schvalovací komise by je rychle nakopala do zadku.  Prostě je to v některých případech trochu jiné pojetí zpěvu, což nevadí. Role Ježíše mírně poslabší. Postavy Máří Magdalény, Jidáše, Kaifáše a hlavně Piláta se mi moc líbily a ten soud je nejlepší scéna filmu. Vlastně jsem tu vyjmenoval a pochválil všechny hlavní role, takže film je více než dobrý. (15.06.2023)

S hippies se to nedá srovnávat, to rozhodně ne...ale proč bychom to činili? Zpracování dané tématiky touto famózní hudbou a těmito texty bylo, je a bude vždy mistrovské a jakési vizuální pojetí toho všeho si také žádá určitý pokrokový přístup. A i toto zpracování tomuto požadavku odpovídá, takže se vlastně o tragédii nejedná, jde o zdařilý počin... (05.03.2011)

Kdo zná mou zkostnatělou umanutost na originálech není mým hodnocením překvapen. Ale vážně, ne, tohle opravdu ne. Tato verze mne míjí na míle. Prostředí, v němž se děj odehrává, je pro mne nečitelné, a to především volbou kostýmů. Proč mají římské jednotky rysy Dartha Vadera, když Ježíšovi následovníci vyhlížejí jako fanoušci nějaké rockové skupiny, kteří kdesi - z mně neznámého důvodu - získali zbraně, mi uniká. Proč scéna Jesus must die vypadá jako vystřižená z filmu Flash Gordon (vymazání paměti Dr. Zarkova), to také nechápu. Herodes Antipas sice z dálky působí dojmem majitele kasina, ovšem při bližším pozorování (opakovaném) se stále více kloním k názoru, že jde o Dr. Lectera navlečeného do některého z obleků, jež odložil James Bond. A když jsme u těch vizuálních vjemů, nemohu nezmínit své intenzívní přesvědčení, že kdyby si někdo dal tu práci a v některé ze scén nahradil Ježíše Georgem z džungle Brendana Frasera, málokdo by zaznamenal rozdíl. Zdálo by se, že zcela ignuruji fakt, že jde o muzikál, ale ne. To se jen usilovně snažím vyhnout tomu nejnepříjemnějšímu prvku celého počinu, jímž je bezesporu zpěv většiny představitelů hlavních postav. Ukňouraný Jidáš, utahaný, k uzoufání nudný a naprosto nepřesvědčivý Ježíš, jehož Gethsemane je držitelkou pofidérního vítězství v soutěži o nejhroznější Gethsemane, kteoru jsem kdy viděla a slyšela, dost trapný Pilát atd. Světlou výjimkou je proto v mých uších pouze Renee Castle coby Máří Magdaléna. Nabízí se teď už jen dotaz, za co dávám vůbec tu jednu hvězdu. No za hudbu a za libreto přece! (17.01.2009)