Posledních 10 let

Člověče, chceš-li se dívat na rozbřesk slunce, musíš se nejdříve dívat na západ, to krásné slunce plující po řece neznámo kam, kde naše oči nezahlédnou. A přitom tam můžou naše zraky spatřit něco nespatřeného, nádherného. Chceš-li spatřit světlo, dotkni se tmy, pohlaď ji, usměj se na ni, poděkuj ji, že jen díky ní jsi byl schopen hmatem pohladit doteky paprsků dosud nespatřených, ty které ti daly radosti světa, které tě obdařili spektrem empatie. Dotkni se toho, nic neztratíš, jen získáš. Pohleď do očí toho jasného nitra, a spatříš vnějšek dosud nevídaný. Vždy jsem tu byla, a vždy tu i pro tebe budu. Věř ve mě. Neopustím, tě. Ba naopak. Budu tu i když budeš nejméně věřit, že tu jsem. Podívej se na rozbřesk slunce, ale prosím tě, nejdříve se dívej na západ, tam mě objevíš nejsnadněji. Neboj se, jsem tu s tebou. Nikdy tě neopustím. Nikdy ti neublížím. Jsem tu jenom pro tebe. Buď silný i beze mě. Já tu vždycky budu, o to se bát nemusíš. Cítíš to? Cítíš ty doteky? To jsem já. Já tě hladím, já tě stískám, já tu jsem, i když to možná necítíš fyzicky, na tom ale nesejde, musíš to vnímat všemi deseti, tak se tomu neboj podvolit, neboj se, neměj strach, prožij to, ciť to, buď tu, já tu přeci také jsem, a vždy budu. Nenech mě odejít. Buď tu se mnou jako já jsem vždy byla s Tebou... Miluji Tě. (23.12.2022)