Kým sa skončí táto noc

Po vážném dramatu Boxer a smrť přichází Peter Solan se zdánlivě odlehčeným tématem. Na malém prostoru hotelové restauce se odvíjí banálně vypadající příběh. Všichni se chtějí bavit, seznamují se, tančí. Jak postupuje večer, odkrývají se nenaplněné sny, touhy, zklamání osobní selhání. Film má díky improvizovaným dialogům neuvěřitelně uvolněnou atmosféru, která se nakažlivě přenáší na diváka. Zvuk nalévajícího se Napoleóna vhání sliny do úst, příjemná hudba svádí k tanci. Atmosféra se mění skoro neznatelně a najednou je tu konfliktní situace, po předešlé pohodě není ani stopy. Mírně v pozadí, ale nikoliv upozaděna stojí barmanka, jako studnice vědění (co je který host zač), bar je přístavem, místem posílení, krátkých epizod před dalším vyplutím do sálu nadějí. Postava pijana a zároveň hostitele, který vyhledává kontakt, aby jej vzápětí odmítl a ponořil se opět do své samoty. Asi nejvíc si Solan vyhrál s mladou rozvernou čtveřicí. Když vezmu reálný věk herců, je všem něco kolem dvaceti, tedy období naivity a závislosti na rodičích mají za sebou, před sebou více očekávání, než může reálný život splnit. Pomyslný přelom začíná dobou placení, rozchodu domů a zavíráním baru. Okamžik odhalení, rezignace, únavy po nočním bdění. Velmi jemné provedení jak ze strany scénaristy a režiséra, tak i herců. (28.02.2015)

Film, který není ani tak o příběhu či ději, jako spíše o pocitu, který ve Vás vyvolá... A ve mně jeho konec vyvolal ze všeho nejvíc smutek. Smutek z toho, že se tato noc a tento film končí, smutek, že se Mira a Kvetinka už asi nikdy neuvidí, smutek z pana Baláže, smutek z toho, že se takovéhle filmy "o ničem", které ve Vás "jenom" vyvolávají pocity, už netočí. (28.02.2015)

Slovenská konverzačka, ktorá sa nehrá na Ameriku, aj keď je zasadená do luxusnej tatranskej reštiky. Pôsobí prirodzene a pritom zobrazuje určitú nevšednosť autonómneho územia jedného večera v alkoholovom opojení. Snaživý Labuda, frajerský Dančiak, krehká Zelenohorská a pekelne presvedčivý Pántik na tom majú obdobný podiel ako skvelá réžia a scenár, ktorý údajne sprevádzala ich improvizácia. (06.01.2018)

Peter Solan vie, ako z hercov dostať tie správne herecké výkony a v tomto filme to platí niekoľkonásobne... Dančiak, Labuda aj Pántik sú jednoducho svetoví! Scenár filmu takisto znesie prísnejšie kritériá, aj keď je pravda, že ľuďom, ktorí nezažili tie časy, kedy vlastne u nás neexistovali bohatí ľudia, to až tak veľa nemusí povedať. Ale ináč, psychológia postáv je fakt výborne vykreslená. (24.11.2008)

Už z názvu filmu je nám jasné, že film bude situovaný do určitého prostredia a do krátkeho časového úseku. Dej sa odohráva v nočnom podniku Družba, začína sa otvorením a končí záverečnou tesne nadránom. Ja som si z celého kolektívu baru vybral bývalého majora anglického odboja Holuba, ktorý aktívne bojoval v Severnej Európe v bitke o Tobruk. Tu na vojne niečo znamenal. Ale po skončení vojny, predovšetkým po nastolení komunistickej diktatúry, bol význam západného odboja nie len podceňovaný, jeho účastníci neboli po zásluhe odmenení, ale naopak boli perzekuovaní. Nakoniec ho vyhodili z armády a tieto neuznania ho priviedli k alkoholizmu. Do partie v baru, sa dostal spoločne s manželkou v deň svadby ich syna. Tak ako vždy v spoločnosti sa opil a tak si ho sekera manželka zobrala domov so slovami, „Takú vojnu budeš mať, pri Tobruku vám tak horúco nebolo“ Tento film je majstrovským zobrazením ľudskej psychológie a zaujímavosťou tohto filmu je, že scenár bol iba príbehom a herci si jednotlivé pasáže filmu dotvárali sami, film neuzatvára dej a ponecháva ho aj naďalej otvorený. (17.07.2016)