Fanoušci

Na tomto filmu je nakrásně vidět, co pro Angličany znamená fenomén fotbal. Stejně tak pro dvojici zapomenutých existencí Gerryho a Sewella, které jejich touha, vidět alespoň jednou v akci naživo svůj milovaný Newcastle United, přivede až na hranu zákona (no, spíše těsně za ní). Atmosférický film těží z industriální nálady chladného a šedivého Newcastlu, připomíná, jak obtížné je pro všechny příslušníky dělnické třídy a sociálně slabší jedince (paradoxně nejzarytější a nejnadšenější fanoušci na stadionech) dostat se v této době na zápasy svého klubu. Nikterak se nesnaží moralizovat, naopak přítomnost hrdinů filmu ukazuje v humorné formě, s nadhledem (scéna na pohřbu otce, lístky na největšího rivala- tým Sunderland, Gerryho ve škole, nebo krádež auta fotbalového boha Alana Shearera). Konečné vyústění celé zápletky jen podtrhuje kvalitu tohoto malého filmu. (06.06.2011)

Film o dvou puberťácích, který se snažej sehnat všemožnejma způsobama dostatek peněz na to, aby si mohli koupit permanentky na Newcastle United a nakonec ukradnou Alanu Shearerovi auto. Nebylo to špatný, ale tvůrci radši měli buď natočit komedii nebo drama a né to takhle blbě kombinovat. Ve filmu se najde docela dost zábavnejch situací, ale na druhou stranu mě "rušila" ta snaha ukazovat, jak maj hlavní postavy zkurvenej život a různý rádoby dojemný sračičky typu "jak jsem šel v dětství s tatínkem na fotbal". 50% (08.06.2007)

Sociální a fotbalová komedie o tom, kterak se dvojice kluků snaží všemožným způsobem získat permanentky na svůj srdeční klub Newcastle United. Potenciál sice zůstal částečně nevyužitý, protože těch způsobů, jak se dostat k penězům se nabízelo podstatně víc, ale i tak se jedné o příjemné pokoukání s vyváženým mixem komediálních i dramatických linií. 70% (27.01.2013)

Opět takovej surovej anglickej film, tentokrát dotýkající se fotbalu. A to je jedině dobře. Nejzajímavější část je to, jakými způsoby se kluci snaží dostat ke svému cíli. A jak ho pak dosáhnou, i když úplně jinak než si představovali. Zbytek nepřekvapuje, protože už jsme to všechno viděli jinde. Anglie sociální filmy umí, Billy Elliott by o tom mohl vyprávět. Newcastle sice dvakrát nežeru, ale tady klukům jsem prostě fandil, protože ukazujou co je to být fanouškem. Kéž by to takhle bylo u nás (s tou vírou v klub, ne s tou špatnou situací). A abych nezapomněl soundrack je super, jako už je zvykem v anglických filmech. (09.06.2011)

No je to zvláštní koktejl moralit, problémů co sužují součastnou společnost a fandovství. Jistý náboj Trainspottingu se v tomhle filmu dá vytušit stejně jako dost neukázněný scénář, který jako by stavěl na principu „tenhle záběr a tahle scéna ujdou, berem!“ Celkově je to dobře zahrané, docela uvěřitelné. I když tolik neštěstí na jednu rodinu, to divák neví kam se citově a názorově vrtnout. Ve vodách součastných teenage o hollywoodské mládeži, kde každý jako by vyšel ze salónu „Dokonalost a krása“ je to ale konečně něco jinýho. Britskej styl je chladnější, přímočařejší a nepojídá ty cukrátka kolem jako u amíků. Pokud bych se řídil televizním programem, pak si nejsem jistý, že tohle je ona avizovaná tragikomedie. Spíš to inkriminuje k rodinnému dramatu. Moto příběhu, že k cíly vede pokaždé nějaká cesta dosáhne zajímavého vyústění, jenže na víc jak 3 hvězdičky to nebude. (24.09.2004)