Velká premiéra

Ať si pro mě za mě Krobot tyhle filmy se svým ansámblem točí, ale pokud mu na to z daní přispíváme, je to špatně. Kromě Janžurové (nemyslím teď Tourettův syndrom, to se mi nelíbilo) tam není nic zdařilého. Šimčíka opravdu nemám rád, a může si za to svým působením v reklamě sám. Pazderková, Melíšková, ještě bych přidal Holubovou a mám komplet sestavu nejneoblíbenějších hereček, protivných od pohledu. Vtipná je snad jen postava Žáčka. (03.11.2022)

Nechala jsem si na hodnocení časový odstup. I když mám ráda Krobota (jeho Díra u Hanušovic se mi líbila) i Šimčíka, také  Janžurovou, Melíškovou a Pazderkovou, stejně nemůžu říct, že by mě film nějak zvlášť bavil. Hlavnímu hrdinovi jsem moc nerozuměla, Pazderková měla málo prostoru, abych těm dvěma uvěřila silný vztah. Krach manželství se Šnajdra nijak nedotkl, takže byl v manželství nespokojený asi už delší dobu, ale nijak to neřešil. Babičku, která má ráda improvizaci, bych brala, ale tu  improvizaci jsem si ve filmu moc neužila. Příběh mi připadal takový roztříštěný a já jsem z těch kousků nemohla poskládat postavy, kterým bych fandila a které bych si oblíbila. (06.01.2024)

Nepochopil jsem, proč vůbec byl ten film natočen. Příběh slabý, zápletka chabá, jednání postav hloupé, poetika nulová. Nebyl jsem schopen se identifikovat ani s jednou postavou, titulní postava nebyla vůbec sympatická, vedlejší postavy přehrávaly a ten konec...darmo mluvit. Dvě hvězdičky dávám jen za přijatelnou stopáž, slušnou hudbu i kameru a kozy Jenovéfy Bokové. (31.07.2022)

Krobotův vesmír kašle na diváky, na konvence, na poučky o tom, jak má správně vypadat film. Krobot točí to, co cítí, že potřebuje natočit. Točí s nadhledem, patřičnou dávkou sebeironie i s lehkostí mága minimalismu. Krobot je pro mě vylepšená verze Chytilové, neopájí se svým egem, nevnucuje mi svoji dokonalost, naopak, nebojí se ukázat na své slabiny i své bolesti. Velkou premiéru doprovází svým zpěvem Jana Koubková a film je stejně tak nevázaný, jako její zpěv, jako jazz sám. Vytknula bych linku paní Šnajdrové, v celé té improvizační hříčce působí nepatřičně, je jasně nalajnovaná, zcela čitelná, i když plní funkci komické postavy, nebaví mě. Nepotřebuji řičet smíchem, abych se dobře pobavila, bohatě by mi stačil vystresovaný ředitel divadla toužící stát se politikem. Pane Krobote, příště bez Šnajdrové, děkuji. (17.12.2022)

Ve světě Miroslava Krobota panuje zvláštní, lehce nervní, ale přesto příjemná atmosféra. Je jedno, jestli natočí film v Praze, v Hanušovicích, v nějaké ještě větší, respektive menší díře, než jsou Hanušovice, nebo o kus jižněji v Olomouci, jeho rukopis je nezaměnitelný a to neurotické vlídno se do toho promítne. A já mám ten Krobot styl rád, jsem toho vděčným příjemcem, je mi to milý a jaksi mě to povznáší, nehledě na to, že s tímhle filmem si pan režisér opravdu vyhrál po technické stránce. Díra u Hanušovic byla proti Velké premiéře blockbuster, učiněnej komerční trhák, tohle je záležitost pro ČT Art a ideálně až na desátou večer, ale ten, kdo to tam v tu dobu náhodou zachytí, by měl být spokojenej. Já jsem byl. Teď si jdu pustit Janu Koubkovou, ta její hudba tady byla výtečná. (19.02.2023)