Krok vpred

Příjemný a laskavý snímek, který mi přilnul k srdci. Ačkoliv příběh není v podstatě vůbec žádný, tak si mě snímek získal především díky naprosto věrohodným a přirozeným dialogům a zajímavým myšlenkám, na kterých je celý film postaven, které mi zaimponovaly a podnítily mě k zamyšlení. Z konverzací dvou hlavních postav jsem vůbec necítila šustění papíru, jen vítr života. Krutý, studený, lehký a hřejivý, ale vždy silný a neúprosný. Možnosti života, jeho chyby, naděje či výčitky. Vždy se můžeme ohlédnout zpět, ale nic tím nemůžeme změnit. Ned Beatty a Liev Schreiber k sobě skvěle pasovali, coby dva poměrně odlišní lidé se svými vlastními chybami a výčitkami, jichž se dopustili a které v nich stále přetrvávají. Lieva jsem viděla v mnoha filmech, ale svou postavou zde si mě naprosto získal. Děkuji České televizi, že jsem v rámci Amerického nezávislého léta, mohla tento snímek zhlédnout v původním znění s titulky. Myslím, že nejspíš neupoutá ty, kterým jsou bližší spíše akční filmy, spádový děj či jednoduché dialogy. Hodně se zde mluví a přemítá, což může některým po nějaké době připadat nezáživné a stále stejné, bez výraznějšího zvratu. Mě se však tento film velmi zalíbil. Jen kdyby člověk věděl, kolik knih či stránek má ještě před sebou. Ale čemu by to vlastně pomohlo. Dopředu v knize života listovat nemůžeme a možná ani nechceme a zpětně si jen můžeme pročítat stránky popsané našimi příběhy, zmáčené našimi slzami či roztrhané naším hněvem. Vše z toho, co jsme prožili, pro co jsme žili, co nás utvářelo, už není. Jen nostalgie... (26.07.2010)

Americký nezávislý film založený v převážné míře na dialozích mezi dvěma zaměstnanci komunálních služeb. Jeden z nich má krátce před důchodem, spoustu životních zkušeností, je vyzrálý, ale taky životem tak nějak opotřebovaný. Ten druhý v podání přesvědčivého Lieva Schreibera má za sebou pár životních kotrmelců včetně pobytu ve vězení, pocit frustrace ze svého dosavadního života, upřímnou snahu ho změnit, ale taky výbušnou povahu, která ho věčně svádí ke konfliktům. Jeho starší kolega pro něj představuje záchytný bod a během krátkého času mezi nimi vznikne chlapské přátelství. Takový malý film, nenápadný, bez velkých gest, akce nebo zlomů, ale přitom emocionálně působivý. Charaktery se tříbí díky na první pohled malým konfliktům a příhodám. Celkový dojem: 75 %. (09.06.2011)

Film ode dna až po víko doslova napěchovaný životním moudrem. Pan režisér a scénárista v jedné osobě tam to moudro napřed naházel vídlema a pak na tý haldě skákal a skákal, aby se všechno moudro utemovalo a vešlo se ho tam co nejvíc. Takže nás čekají obligátní chlapské rozpravy o životě, plné takového toho nezávislého mlčení (dramatická pauza, se tomu říká, Bedříšku). Což suma sumárum čítá: filozofování o karmě a pravidlech lidské společnosti, homosexualitě, vyvržencích, mezilidských vztazích, zvířatech, snech a v nich ukryté symbolice, sexu, zábavě, bezdomovcích, mládeži, kriminále a nápravě charakteru v něm, nutnosti vlastnit auto, nadnárodních korporacích, vztahu mezi přírodou a člověkem, stáří, smrti, víře, zhýčkaných parchantech a lidech v politice, co je správné a co špatné, jak se mění charakter doby, konzumerismus ...a v neposlední řadě taky o Wal-Martu, o němž se dozvíme to nejhlubší poselství, že "na něco je dobrej a na něco ne." A ve vší té nikam nevedoucí (ovšem ne nezábavné) rozborce zapomněl pan Gilroy, že by se jeho film mohl občas taky někam Odpíchnout. (26.07.2010)

Filmy, kde se "nic neděje a jen tam mluví" mám rád a proto mě tento snímek tak bavil. Právě propuštěný Liev Schreiber a "starý pardál" Ned Beatty vedou během práce rozhovory o všem, ale hlavně o životě. A přitom zažívají všelijaké situace (tak např. se hned první den povede Lievovi urazit Neda, protože nevěděl, že jeho syn je gay) a pak se stále omlouvá. A právě ty situace a především ty rozhovory "o všem a zároveň o ničem" mě bavily. Ne na plný počet, ale na čistých 80 %, to je bez debat. (01.08.2010)

Ne, tak na Oskara tenhle filmek není, protože je obyčejný a to tak obyčejný, že se mu dá v pohodě uvěřit a přitom mít pocit, že tam někde žiji s nimi a potkávám ty dva na ulici a vůbec mi to nepřijde divný. Je to člověčina a tou to dýchá. Poslouchat ty dva je někdy o nervy a občas zazní nějaké moudro mezi sbíráním odpadků a uklízením města, jindy stačí zachovat se nějakým způsobem beze slov a přitom tím říct mnohé. Paule jsi fajn chlap a já Ti věřím, uvidíš, že to dáš a Murphe, jsem ráda, že jsi byl právě Ty ten, s kterým mohl Paul trávit svůj čas. Tenhle nezavislák mně sednul do nálady a tak dám klukům po dvou hvězdách, máte je mít. (01.03.2016)