Menu

// Žádná pozéřina, za to stylovej a místy lahodně hutnej thriller s dokonalou Anyou Taylor-Joy a zase jednou ďábelským Ralphem Fiennesem. Mohl bych tu napsat něco o metafoře s obyčejným cheeseburgerem, který když se povede, strčí do kapsy libovolnej hogofogo kulinářskej koncept, ale on to ten film dělá tak krásně za mě... 8/10 (17.07.2023)

Hlavnou ingredienciou filmu The Menu je pre mňa Ralph Fiennes, na ktorého mám slabosť. Film je vlastne satirou, cielene mieri na snobizmus a lesk prepychovej a luxusnej gastronómie a povrchnosti, kde sa platí za zážitok prchavý ako je charakterová pevnosť jeho konzumentov.  Pre vybraných hostí a vybranú spoločnosť , na špeciálnom mieste je pripravené bohaté degustačné menu, ktoré v konečnom dôsledku veľmi nechutí, prečo tomu tak je, prezrádzať pochopiteľne nebudem kvôli spoileru. Potenciál film je obrovský, akosi však nebol využitý dostatočne. Šéfkuchár je posadnutý svojou prácou, dokonalosťou a stal sa majstrom svojho remesla za cenu deštrukcie normálneho života. O jedle hovorí ako o pôžitku a palive pre naše telo a psychiku, nie je určené na fotenie, ale užívanie a pravý pôžitok z neho je o ochutnávaní, nie konzumovaní. Pre šéfkuchára je čoraz náročnejšie prekvapiť a uspokojiť určitú skupinu konzumentov. Veľa momentov sa mi naozaj páčilo, sú však aj také, ktoré zostali len teatrálnymi pasážami bez hlbšieho zmyslu. Prednosť dostal na oko dokonalý vizuál a akcia s trochu krvi. Príbeh sa dômyselne rozplietol cez gradáciu vyhrotených a neočakávaných situácií, záver zostal podľa mňa v rozpačitej póze. ...viem si predstaviť, že niekomu takéto "menu" mohlo chutiť. Na mňa veľa čierneho humoru, cynizmu, psychologickej nevyváženosti, veľa dobrého odviedli herci, na čele s Ralphom Fiennessom, ktorý svojou mimikou a talentom utiahol nie jeden film. (22.07.2023)

Ne každému může být styl The Menu po chuti, stejně jako ne každá postava tohoto filmu patřičně docení onen chuťový zážitek, kterého se mu/jí v renomované ostrovní restauraci dostává. A v tom je ta legrace! Tento film nelze brát vážně, není takto koncepčně stavěn. Ale zato je to výborná satira na různé nešvary lidské nátury – honba za prestiží, slepá adorace, falešný pocit úspěchu, samolibá kritičnost, otupělost životem na vysoké noze, nadřazené vystupování… Moc jsem se jednáním všech těch různorodých figurek bavila. Nebyla to čirá parodie a karikatura, ale tak akorát to balancovalo na hraně uvěřitelnosti a šílenosti. Ve výsledku postava Margot (Anya Taylor-Joy) byla jediná nepokřiveně myslící postava, která to všechno označila za to, co to skutečně je - tento zvrácený svět a tuto situaci už dávno nepohání láska, nýbrž posedlost. The Menu bylo naprosto absurdní jízdou… a já se každou tou absurditou, ve které se ukrýval kousek pravdy, královsky bavila. ~(4,3★)~ (04.02.2023)

Moc hezký thriller s příjemným černohumorným nádechem a pořádnou špetkou satiry. Každý, kdo má vysoce pozitivní vztah k jídlu, by si rozhodně tuhle bláznivou podívanou o jednom vyhořelém šéfkuchaři neměl nechat ujít. Nápad rozhodně skvělý, jen poněkud nedotažený. Kdyby byl scénář výrazně vymazlenější, tak ze snímku mohla být dokonalá společenská kritika. Takhle vše působilo poněkud prvoplánově. Sledujeme trestání lidí za rozličné prohřešky, z nichž mnohé vůbec nijak nesouvisí s hlavním hrdinou. Úplnou korunu všemu nastavil nezajímavý závěr. [75 %] (12.02.2023)

Mark Mylod přináší úplně nový, unikátní žánr a je to nářez jako svině. Originální koktejl dusného, nepříjemného a do židle přišpendlovacího psychického teroru mixnutého s odlehčenou satirickou stránkou, a to celé podtrženo originální a hravou symbolikou s precizními hereckými výkony - co více chtít. Parta "nevděčných" hostů je pozvána na exkluzivní menu šéfkuchaře na odlehlém ostrově, ale časem se tedy začnou dít věci. Herecké obsazení je naprostý strop - Anya Taylor-Joy je jako vždy skvělá, ale jednoznačně za několik let nejlepší (!!!) herecký výkon zde podal Ralph Fiennes, protože takhle ostrou mimiku a procítěnou roli jsem neviděl ani nepamatuji a svým uměním dodal postavě stejně podmanivou osobnost jako tehdy Voldemortovi. Příběh je napínák už od začátku, se zatajeným dechem nutí diváka sledovat nečekaný vývoj událostí, které gradujou až do absurdna, dojde i na gore a překvapivě skvělou a zajímavou kulinářskou stránku všech roztodivností na talíři. Symbolika je zde v poměrně velké porci, je dávkována nenuceným způsobem a až do posledních minut jsem měl za to, že střílím plnou pětihvězdu. Samotné finále je pak však tak podivné a zvláštní, že si musím ještě chvíli v hlavě urovnat "co tím chtěl básník říci" a popřemýšlet o tom, jestli je to ten prvek, který pátou hvězdu srazí, nebo ten, který ji ještě podtrhne a donutí mě o Menu přemýšlet. Prozatím silná čtyřhvězda, která se časem (možná) překotí do plné palby. EDIT: zpětně si uvědomuju některé filmové nedostatky a začínám přicházet na věci, které dostaly hrubý náčrt, ale nebyly dotaženy do konce či smysluplně vysvětleny, proto zůstávám u čtyřky (15.11.2022)