Můj milovaný vrah

Tak nějak nevím, tento film měl velmi slibný rozjezd, vražda pojišťovacího vyšetřovatele, dekapitace mechanickým rydlem. Jak přibýval čas, přibývalo i mrtvých, sebevražda muže, uškrcení ženy, vražda v bytě mladé učitelky (docela naivní scéna, už maminka mě učila, že nemám pouštět do bytu cizí lidi a co pak pro křehkou ženu ten naprosto netypický nástroj jen tak ležérně položený na stole?), navíc všechny ty záchytné body vedou k nevyřešenému případu únosu a vraždě malé ale chytré dívky. Místy trochu nuda přesně do té doby, než přišla ona neslavná, avšak okázale násilná grafická scéna (vražda cirkulárkou), mezitím nějaký ty kecy (skandální a zcela nesmyslné odhalení mladé dívky asi 11-12 let?), a mírně depresivní a melancholické spiknutí s velmi zamotaným a matoucím zvratem. Uff.. Příběh je, zdá se dobrý, film má dobrou myšlenku, identita zabijáka zůstane divákovi vlastně až téměř do konce skryta. Prostředky, jakými ho inspektor však ve finále odhalí, jak napsal kolega pepua, jsou něco ve stylu à la "Hercule Poirot", Christininy "Vraždy v Orient expresu" nebo filmů s Columbem, vás donutí tak akorát se usmát, konec je tedy značně nezvyklý a příliš krotký ve srovnání s jinými filmy ze stejné doby. Co bych ale určitě vyzdvihl, jsou vizuální a stylistické výšky, role veterána Hiltona (tady s knírkem, který mu ale moc neslušel) chvílemi naprosto bezradného inspektora a památné hudební skóre mistrů Morriconeho a Nicolaie (ženský chorál-dětská ukolébavka?), které výborně sedí k atmosféře filmu a které mi trochu připomínalo ústřední melodii z jiného gialla filmu viděného před nedávnem "Who Saw Her Die"? od režiséra Lada, ale svým obsahem (týrání a vraždy dětí) byl film podobný i Fulciho majstrštyku "Non si sevizia un paperino" ze stejné doby! Málo známé spíše decentní giallo od málo známého režiséra (jehož zaměřením byly především westerny "Mé jméno je nikdo"), svým způsobem ale stylové... (05.07.2010)

Inšpektor Peretti je povolaný k viacerým prípadom nevysvetliteľných vrážd. Avšak postupne obetí pribúda viac a viac a Peretti má pocit, akoby ho niekto alebo niečo prenasledovalo. Celkový dojem: Celkom dobrý giallo horor so slušnou dávkou sedemdesiatkovej atmosféry a zopár vrážd (tie sú bohužial mimo záber, teda minimálne bez gore). Herci predviedli celkom slušné výkony a to predovšetkým George Hilton, vedľajšie role sú síce menej výrazné, avšak pozerať sa na nich dá. U mňa si film zaslúžil počet 2 hviezd, tretiu si to rozhodne nezaslúži ale myslím, že z toho tvorcovia mohli vyťažiť aj viac. Moje hodnotenie: 45% (26.10.2017)

Kdo unesl a zavraždil malou Stafani a následně i jejího tatínka? Inspektor Luca Peretti znovu otevírá starý nevyřešený případ v momentě, kdy je soukromému detektivovi a současně pojišťovacímu agentovi utržena lžící bagru hlava. A protože více osob by mohlo nakonec vraha identifikovat, vražd přibývá. Napínavý příběh zežloutne. Černé oblečení, kožené rukavice a malá kotoučová pila se roztočí, až krev stříká. Jistě, mordy mohly být drsnější, ale zase jich je více. Možná až trochu ubíjející je fakt, že vrah je před policií stále krok napřed, což se v závěru vysvětlí. Kamera se dívá očima vraha, občas ale očima i jiných postav. Snímek se tak stává místy natolik tajemný, až se v něm jeden ztrácí. Naštěstí nit je záhy navázána. Nejnapínavější jsou chvíle, kdy vrah pronásleduje ženy. Příjemné giallo na velmi krásné 4*. Ovšem tenhle snímek si zaslouží červená čísla, tak jednu přihazuji navíc. (05.08.2020)

Průměr. Úvodní vražda zeleným bagrem navnadila, detektiv sympaťák, pak ale trvalo než se nastartovala správně zlověstná atmosféra, v tý familii unesený holky jsem se ztrácel a finální odhalení mě ze židle zrovna nenadzvedlo. Dětské kresbičky a hudební motivy jsou v ceně, ale u Argenta jsme viděli a slyšeli lepší, taky vizuálně nic extra. Když si šel vrah pro tu babku bylo to docela napínavý. (19.11.2012)

George Hilton, jedna z hereckých top celebrit žánru gialla, se v My dear Killer představil jako policejní inspektor a nelze nic jiného než jeho výkon pochválit. Na trochu delší délku filmu se příliš vražd nestane, no ale jedna je provedena vskutku luxusně, což pochvalu zaslouží také. I když jde inspektor stále po horké stopě, pocit rozvleklosti vyšetřování se u mne stejně dostavil, ale odhalení vraha ve stylu Hercula Poirota mne nakonec přesvědčilo hodnotit lehce nadprůměrně. Na filmu se podíleli oba klasici italského soundtracku, standardně výtečná je hudba Ennia Morriconeho, Bruno Nicolai dirigoval orchestr... (25.05.2009)