Tokio ghoul - Season 1

Tokyo Ghoul. Anime o ghoulech, kteří vypadají jako lidé, ale nemohou jíst lidské jídlo. Místo toho musí, chtě nechtě, jíst samotné lidi. Je to anime plné krve, brutálních soubojů, příběh je naprosto drsný, hlavní hrdina pojídá lidi, přestože nechce, jsou tam konflikty mezi ghouly a obzvláště důležitý je vztah mezi hlavním "ghoulím" hrdinou a jeho lidským kamarádem. Tak přesně tohle Tokyo Ghoul není. Tokyo Ghoul má naprosto otravného a ukňouraného hlavního hrdinu, který se rozjel až v posledním díle. Jinak byl po celou dobu ubrečený a čím méně se vyskytoval, tím byly jednotlivé díly lepší. Naštěstí to tam zachraňovala Touka, která byla správný drsný ghoul. Všichni kladní ghoulové jsou "vegetariáni" (rozuměj - nikoho nezabíjí, jedí už mrtvá těla), což trochu kazí celkový dojem. Ghoulové by měli zabíjet lidi, přestože nechtějí. Živit se pouze na sebevrazích ubírá seriálu jeden rozměr. Příběh prostě drhne. Je to typické klišé. Ghoulové jsou ti, kteří jedí lidi, ale ve skutečnosti jsou lidi ta skutečná monstra. Taková zápletka není úplně špatná, ale už jsem ji viděl milionkrát a od tohohle jsem očekával něco více. Lidský kamarád hlavního hrdiny je odsunut na vedlejší kolej. Zemře tam více ghoulů než lidí, atd... Ale přesto všechno je Tokyo Ghoul dobré anime. Má super souboje, pěknou kresbu a tečou tam hektolitry krve. Poslední 2 díly se opravdu rozjedou, konečně to začne být zajímavé, postavy se začnou vyvíjet (obzvláště hlavní hrdina) a celkově to prostě vypadá jako dobrý základ pro druhou sérii. Kdyby celá série vypadala jako poslední 2 díly, tak to bude za 5 hvězd. Bohužel má série pomalý rozjezd. Proto jsou to 4*. (04.09.2016)

Veľmi dobré anime, hoci vedel by som si ho predstaviť aj menej šialene japonské. Charaktery ako Kaneki a Touka si človek musí obľúbiť a prežívať s nimi celý dej. Spoiler: V prvej sérii vnikneme do sveta ghúlov a obľúbime si ich. Je to asi najlepšia štvrtina seriálu. V druhej sérii sa najmä bojuje, sú v nej silné akčné scény, ktoré nás dovedú do tretej série, ktorá má zvláštny noir feeling, v deji sa posúva o pár rokov ďalej a mali by sme chcieť opäť začať fandiť ľuďom. Ak rozdelíme tretiu sériu na dve, posledných dvanásť dielov sa opäť vraciame na vlnu prvej série, kde sa všetko spája, prepletá a uzatvára. Škoda len, že pribúdajú monštrá, ktoré mi v úvode anime vôbec nechýbali, a že väčšina z tých, o ktorých sme mali dojem, že už zomreli, sa záhadne znovu objaví. Najmä za tieto dva fakty a takpovediac prvú polku tretej série to nie je odo mňa 100%. (18.09.2020)

Nemáte-li rádi slovní průjem, přeskočte na komentář uživatele navigator, ten můj názor v podstatě dokonale vystihl na pár řádcích. — Čím začít, když k Tokyo Ghoulovi se mi toho dere na jazyk – respektive na špičky prstů – tolik? Nejrozumnější se mi zdá hned úvodem nastínit největší problém Ghoula, jímž je příšerná nekonzistentnost. Snad čehokoli. Děje, jenž je spleten z několika dějových linek, mezi nimiž seriál skáče jak koza Róza, ovšem ve výsledku jich stejně hrst upustí ve stylu „smůla, počkej si na další řadu, bude-li nějaká další”. Postav, o nichž se toho příliš nedovíme (s výjimkou hlavního hrdiny) a jejich charakter je ohlodán vesměs na jeden či dva výrazné povahové rysy, pročež nám jsou tyto postavy a jejich osudy celkem ukradené (s výjimkou vyšetřovatele Mada). Kresby, která je sice celkově na poměry studia Pierrot nadprůměrná, ale místy je stejně nehezká, skoro až odfláknutá. Cenzury, jíž je mnohdy příliš použito ve scénách, v nichž by nějaká ta kapka krve či otevřeného násilí určitě mohla být odhalena, a naopak tam, kde by toho násilí nemuselo až tolik býti, je jí minimum. Hudby, neboť oproti pěkné znělce úvodní a ještě lepší znělce závěrečné mi OST připadal takový nijaký, nevýrazný. A mohl bych pokračovat možná ještě dál. Mým největším problémem celkově byl ovšem hlavní hrdina Kaneki, jenž je ukázkovým příkladem hrdiny, který zkrátka nemůže získat mé sympatie. Že je to zpočátku úplný loser a slaboch, budiž. Že ho často vysekávají ze srabu druzí, nad tím ještě přimhouřím oči. Nemůžu však fandit hrdinovi, který zesílí – respektive získá nějakou tajemnou, velkou, ohromnou sílu – rázem úplně náhodně a bez vlastního přičinění, bez vynaloženého úsilí, bez nějakého tréninku. A když nemůžu fandit hlavní postavě, vedlejší postavy jsou mi ukradené, a ty postavy, které mě aspoň malinko zaujaly, brzy zemřou nebo hrají jen minimální roli, je těžké si takový seriál užít. Dávám ve výsledku 2* za pěknou kresbu (ovšem – viz výše), pěknou hudbu (ovšem – viz výše), těch několik scén, kde atmosféra fungovala, kde měl seriál nějaký potenciál a kde se tvůrci nebáli zobrazit trochu násilí (ovšem – viz výše), a konečně za to, že sledování tohoto seriálu nebylo navzdory tolika chybám nikterak traumatizující. (19.09.2014)

Ghúlové jsou zajisté zajímavé téma a díky tomu se také příjemně sledují. Zároveň obdivuji tvůrce, že se odvážili jít zde až do takového násilí, jaké můžeme vidět ke konci. Škoda jen, že jsme se nedočkali nějaké hlubší zápletky a děje. Nebo to tak přišlo jen mně? Nejzajímavější je nejspíš poslední díl, který ač je velice brutální, tak nám konečně ukáže pořádného Kanekiho. Škoda jen, že jsme si na to museli počkat tak dlouho. Aspoň díky tomu vypadá další série slibně. Nakonec snad jen dodat, že se zde objevil jeden z nejlepších openingů. (26.06.2016)