Gosford Park

Rok 1932, 32 lidí se sejde na britském venkovském sídle, o dvě hodiny filmového času později jich bude o jednoho méně, k žádným jiným výrazným dramatickým změnám ve filmu nedojde. Podle mnohých kritiků je Gosford Park úžasnou poctou anglickému humoru a detektivkám Agathy Christie, filmem, v němž vše funguje tak jak má, kde žádný záběr nechybí, žádný nepřebývá. Neměl jsem podobný dojem. Celkem brzy jsem ztratil orientaci ve spleti ne dost různorodých jmen, vtip jsem všehovšudy pochytil jeden (pokud neměl být Stephen Fry parodií všech těch zadumaných anglických inspektorů) a jednotlivé postavy mi byly minutu od minuty lhostejnější. Je vidět, že herci si své role skutečně užívali, nikdo přitom nevyčnívá, všichni předvádějí lehký nadstandard. Ale co příběh? Kam se poděl? Napínavá detektivka to není ani náhodou – k vraždě dojde po více než hodině a po ní následuje pouze další hodina nezáživného (ne)děje. Nelze mluvit ani o působivém dramatu o „střetu dvou světů“, toho nad a pod schody. Pokud nechcete ztrácet čas Gosford Parkem, pusťte si 8 žen nebo Soumrak dne. 40% (01.12.2006)

Pozvolna vyprávěný příběh o jednom panském sjezdu všech vysoce postavených lidí Anglie. Nahlížíme do snobského života plného pokrytectví a pomluv, nesnášenlivosti a předstíraného přátelství, kde největší váhu má vznešený původ a výše konta. Altmanova pevná režie nedovolí zvolnění tempa a po 2 hodinách nám předkládá svůj film se stále stejnou lehkostí jako na začátku. Sice se v domě stane katastrofa, ale tu pan režisér záměrně přehlíží (čímž svůj film naštěstí nedegraduje na úroveň obyčejné detektivky). Krásný pocitový film (01.04.2006)

Gosford Park je jeden z filmů, na které byste ze zřejmých důvodů určitě neměli koukat unavení... Přesto má v sobě něco, co se člověku prostě musí líbit, i kdyby mu oční víčka padala sebevíc. Kostýmy, hudba, prostředí, herci a také občasné vybroušené hlášky, které vás ze spánku vytrhnou a přinutí zamyslet se. Celkem milý film, ale nesmí se k němu přistupovat jako k detektivce. Tedy přesně tak, jak jsem k němu přistupoval já... (04.12.2006)

Dokonalá herecká sešlost, a tím pádem i skvěle zahrané postavy. Scénář lahůdkově vyvedený, hudba Patricka Doylea, kvalitního to řemeslníka, jako obvykle slušná a slušnější. Osobně bych se rád na víkend ztratil v tom honosném sídle plném původu poněkud vyššího než morální úrovně, kde se takřka každý za něco nebo před něčím ukrývá...skvělé. (27.05.2005)

Robert Altman je taky jeden z mých nejmilejších rejžů, škoda, že top5 se nedá přifouknout, jeho filmy jsou jak pohlazení, žádný tlak na pilu, pěkně v klídku, člověk si vychutnává jednoho skvělého herce (a že jich R.A. ve svých filmech vždy mívá...) po druhém, každou větu, slovíčko, a v tomhle filmu je to navíc kostýmová pastva pro oči, rustikální nádech ....... už jen ten anglický čaj si k tomu uvařit. (10.03.2005)