Dos hombres van a morir

Průměrný spaghetti bez uměleckých kvalit, s nevýraznými herci. Osou příběhu je pronásledování bandy psanců, která loupí v Missouri a vykrade i banku ve Springfieldu. Neshledal jsem v tomto filmu nic zajímavého, snad jen úsek s mormony, které bandité chladnokrevně zmasakrují a převlečou se do jejich kaftanů. Dyanik Zurakowska hraje opět jednu z mnoha svých okrajových rolí, totiž slečny jež má známost a na pozadí patálie s bandity má proto problémy. Obvyklý záporák a dobrý herec Piero Lulli zde představuje kladnou postavu. Ostatní herci se do rolí vůbec nehodí. Přesněji 2,5. (06.04.2016)

Ringo Martellanza - pozoruhodný kousek, ke kterému mě přivedla úžasná melodie mého milovaného De Masiho. Nicméně, ta melodie přijde na řadu hned při úvodních titulcích a pak už skoro kde nic tu nic. Celkově mi to připomínalo ty nejranější kousky. Portugalské znění zařídilo naprostou nejasnost toho, o co že vlastně jde v tomto příběhu přetékajícím otylými hrdiny (způsobeno poněkud širokým obrazem), se zvukovou stopou horší, než z odpadní roury - patrně k nám putovala až z Itálie a věru z ní moc nezbylo - zvukové efekty ztlumeny na minimum a bitky bez jediné rány působí poněkud podivně. Ale sám ten kousek je zvláštní, částečně jistě i nečekanými střihy. Hlavní hrdina, spolehlivě dobrý Pietro Martellanza, jako vždy jakéhosi nejasného charakteru jest tedy dalším Ringem, má patrně i nějakou tu rodinu (bráchu) a velké obtíže. Tím největším problémem je banda zločinného Billa Andersona (!), jež bohužel nestojí za zlámanou grešli. Parta se sem tam převleče za mormony, sem tam někoho přepadnou, přiberou mezi sebe podezřelého mladíka, vlastně tak nějak splývají a člověk se v nich nevyzná až do konce. Osamělý vlk Pietro však dostane velmi záhy oporu (kdo ví, jestli ne důležitější, než on sám), a to Piera Lulliho neporušujícího tradici a zjevně upevňující jejich velké přátelství patrně největší rolí v patrně nejpřátelštějším ovzduší. Jsou spolu stále. Nedají bez sebe ani ránu. Ač bojují proti nepravostem a jsou sympatičtí, nepůsobí jako vzor klaďáků (mají to být vůbec klaďáci?). Když děj (pro mne poněkud nepochopitelnými úkazy) zdrsní a člověk čeká, že teď se příběh pořádně rozjede, je najednou konec, kde nechají hrdiny trpět způsobem nehorázným. Ústřední dvojice tedy povedená, ale přesto tomu filmu něco chybělo... asi tak 20 minut. (06.04.2014)