James Bond: Zlaté oko

První Brosnanovka má naprosto vše. Pro mě nejlepší Bond, badass Seana Beana, sympatickou a sličnou bond-girl a naprosto šílenou Famke Janssen, staronového Q a všechny atributy bondovek. Jestli se Martinu Campbellovi v kariéře něco povedlo, tak jsou právě jeho dva filmy s agentem s povolením zabíjet a ani po dvaceti letech neztratil snímek nic na kvalitě...90% (14.11.2015)

Nemám rád bondovky, v čemž mě Zlaté oko jen utvrdilo. Jednoduchý příběh, projížďka tankem po Petrohradu, galantní Brosnan, odporný Gottfried John a rozparáděná Famke Janssen mající orgasmus při střelbě ze samopalu- všechno to zní a občas skutečně i vypadá strašně cool, ale přesto jsem nemohl přestat kroutit hlavou nad tím, jak může snímek s áčkovou produkcí i obsazením vyznít tak béčkově a neoriginálně. Bavil jsem se, o tom žádná, ale ta hromada klišé a neskutečného megahrdinství mi narážela do hlavy mnohem častěji a hlavně nepříjemněji, než by bylo zdrávo. Prostě musím zůstat u 3*, protože třeba nedávno viděný Skyfall, kterému jsem dával za 4*, je filmařsky daleko kvalitnější a propracovanější dílo.) Jinak Brosnan je asi nejlepší Bond, obdivovatelé pana Conneryho ať se na mě nezlobí.. (25.02.2013)

Téměř dokonalá bonodvka. Má slušný děj a více než dobré herecké osazení. Jediné co mi kazilo dobrý dojem je syntetizátorový hudební doprovod Erica Serry.Taková umělá zvukvá kulisa se prostě k bondovskému žánru vůbec nehodí. Asi to ani není přímo chyba hudebního skladatele, ale spíše proucentů. Prostě nezvolili zrovna ideálně. A další chybičkou je postava Urumova. Ten se v průběhu filmu někam, neznámo kam vytratil. (04.02.2010)

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)

Patrně nejzajímavější bondovka s Piercem Brosnanem. Už od prvních okamžiků může, bondovského světa neznalý, divák pochopit, s čím má asi co dočinění. James Bond poté, co se prostřílí z nějaké ruské stanice plné vojáků s AK47, skočí ze skály a volným pádem(!) a dožene volným pádem klesající letadlo(!), do kterého v klidu nastoupí a těsně před nárazem chytne knipl a celé to zvedne a odletí vstříc dalšímu dobrodružství. To není vše. Podobné "úlety" prošpikovávají film jako Jirka Babica nějaký nedomrlý špíz a na konci divák zavře ústa jen proto, aby ze sebe vykuckal přidušené WAU. Viděno poprvé až po Skyfall. (06.11.2012)